Unikátní sídliště Invalidovna vzniklo ve dvou etapách. Odvážný a netradiční projekt města ve městě započal v roce 1958 a dokončen byl až v roce 1970. Významným a poněkud zapomenutým architektonickým projektem je Invalidovna hned z několika důvodů. Jaké byly motivace jeho tvůrců, kde brali inspiraci a čím je tak unikátní?
Bez Moskvy by nevznikla Invalidovna. Stručná formulace skrývá události z roku 1957, kdy se Pražský projektový ústav zúčastnil soutěže na vybudování experimentálního sídliště v Moskvě. Tým architektů pod vedením Josefa Poláka nakonec v soutěži neuspěl, ale celý projekt byl základem k tomu, co následně vzniklo v Praze.
Sídliště v Karlíně
Vytvořený projekt zapadl do konceptu, který v letech 1958 a 1959 inicioval architekt Jiří Novotný. Ten měl v plánu vybudovat sídliště, kde by bydlelo až 4 200 obyvatel. Vybraná lokalita v Karlíně měla navazovat na starou zástavbu. Fungovat však měla jako samostatně fungující čtvrť. V tom spočíval její experimentální koncept, jenž zahrnoval podrobně zpracovanou urbanistickou studii.
Konec padesátých let se v československé architektuře v přístupech liberalizoval a i do komunistického satelitu se dostaly architektonické přístupy ze Západu. Hlavním světově proslulým iniciátorem byl architekt a urbanista Le Corbusier. Ten v některých případech zašel ve svých utopických vizích ještě dál, funkci města byl ochoten vytvořit pod jednou střechou. Jeho funkcionalismus šel až na hranici možného.
Invalidovna
První etapa experimentálního sídliště vznikla v letech 1959-1964. Během těchto pěti let byly postaveny obytné domy a hotelový dům. Pražský projektový ústav tak naplno prodal své zkušenosti z moskevského konceptu, který se nerealizoval a mohl se důsledně vytvořit v Praze.
V roce 1961 byl vytvořen deskový objekt v Sokolovské ulici, ve kterém byla otevřena expozice se vzorovými byty, které do detailu navrhly dva týmy z Ústavu bytové a oděvní kultury, který vedli Emanuela Kittrichová a Karel Koželka.
Hlavní strukturální koncept vycházel z určitého jádra zástavby. Podstata byla vytvořena v tzv. okrskovém středisku, které bylo postaveno v jeho středu při vstupu ze Sokolovské ulice. Do původně tří traktů tento princip navrhl Jiří Lasovský, ale projekt nakonec převzal Milan Rejchl, který zhotovil koncept do dvou traktů s klidovým atriem uprostřed.
Občanská vybavenost
Aby se sídliště Invalidovna mohlo doopravdy pokládat za město ve městě, byla zásadní občanská vybavenost. Ta vznikala ve druhé etapě výstavby v letech 1964-1967. Vojtěch Šalda navrhl mateřskou školu s jeslemi, na škole se podílel také Šalda spolu s Polákem a Šedivým.
Úplně poslední stavbou, která v této samostatné experimentální čtvrti vznikla, byl hotel Olympik, jenž je dodnes dominantou celé lokality. Zároveň je také symbolem nedokončené realizace, protože měl být součástí výstavby olympijského stadionu na Maninách. Vysoký a dominantní hotel byl dokončen po čtyřech letech v roce 1971 a jako architekti na něm pracovali znovu Šalda, Polák za přispění Rejchla a Zeleného.
Jeden z nejkomplexnějších urbanistických celků vytvořených v šedesátých letech v Československu je respektovaným a v minulosti velmi funkčním architektonickým konceptem. Úspěšně zde fungoval záměr funkčního komunitního života ve spojení s občanskou vybaveností.
Po revoluci se samozřejmě funkčnost celého areálu poněkud roztříštila. Soukromý sektor už nevyužíval komunitní spolupráci a propojení. Služby fungovaly samostatně a trh včetně přemýšlení nad bydlením se zásadně změnil. Kapitalismus tak poněkud pozměnil pravidla. I tak je dnes sídliště Invalidovna vnímáno jako kulturní památka, kde vidíme opravdu zajímavé urbanistické prvky propracované do posledního detailu.
Zdroje: invalidovna-praha.cz, idnes.cz, tvarchitect.com
