Smrt Jozipa Tita destabilizovala chod celé Jugoslávie. Srbové, Chorvati a multietniční příslušníci Bosny a Herzegoviny zvyšovali svoje nacionalistické tendence, které vyústily v nejkrvavější vojenský konflikt v poválečné Evropě. Samozřejmě až do té doby, než Putinova armáda vstoupila na Ukrajinu. Jizvy bolí dodnes. Jaké největší masakry lze v tomto kontextu připomenout?
Zajímavý vhled do války v Jugoslávii měla americká teoretička fotografie Susan Sontag. Ta uvedla příklad manipulace ve válce na Balkáně skrze fotografii mrtvé rodiny s malými dětmi. Jedna a ta samá fotografie se objevila v obou znepřátelených táborech. Jedna strana tvrdila, že to udělali Srbové, druhá zase, že se jednalo o Chorvaty. Pravda nebyla důležitá, ale zlost a touha po pomstě ano.
Genocida v Srebrenici
Válka v Jugoslávii přinesla mnoho partyzánských a guerillových útoků, které nekompromisně a nelidsky likvidovaly příslušníky jiného etnika a jiné národnosti. Symbolem těchto masakrů je bezpochyby ten úplně největší, který se odehrál v bosenské vesnici Srebrenica.
Tehdy totiž Vojska Republiky Srbské vedené generálem Vladkem Mladičem společně s paramilitární jednotkou “Škorpioni” pod kontrolou Ministerstva vnitra Srbska spáchala válečný zločin výhradně vůči muslimům bosenské národnosti.
Svým rozsahem se jedná o jeden z největších zločinů moderní historie. Aktuální seznam pohřešovaných a zavražděných čítá 8 373 jmen, z toho 74 žen a 33 dětí mladších 15 let. Radko Mladič je v současnosti odsouzen k doživotnímu trestu za zodpovědnost nad zmíněným masakrem v Srebrenici a také za obléhání Sarajeva, kde zemřelo 11 tisíc lidí. Dopaden byl až v roce 2011.
Masakr na farmě Ovčara
V porovnání s číslem výše zmíněného masakru v Srebrenici bychom se mohli domnívat, že se nejednalo o nic tak brutálního. Finální čísla obětí však nemusí nutně vypovídat o významu podobných zločinů. Za tento čin byli souzeni důstojníci Jugoslávské lidové armády a zavražděno bylo cca 250-260 osob, které byly z řad vojáků, ale také civilistů.
Když Jugoslávské lidové armády dobyly město Vukovar, nacházelo se hned několik poražených chorvatských vojáků, včetně civilistů, v budově místní nemocnice. Ti měli být podle politické dohody evakuováni. Už v nemocnici však došlo k několika incidentům, které poukazovaly na fakt, že se situace nevyřeší mírovou dohodou.
Samotnou evakuaci nakonec neprováděla jugoslávská vojska, ale srbské paravojenské jednotky. Ty po svém příjezdu zahradily přístup Červenému kříži a místo převozu dotyčných osob na území Chorvatska byli všichni převezeni na prasečí farmu Ovčara, která byla v roce 1991 přeměněna na zajatecký tábor.
Mnoho zajatců zde bylo brutálně zmláceno a následně zastřeleno. Civilisté společně s příslušníky chorvatské armády byli naházeni do masových hrobů, které byly následně zasypány. Pro Chorvaty se jedná o jeden z nejbolavějších symbolů chorvatské války za nezávislost. Mezi mrtvými byli také někteří západní novináři a dobrovolníci, kteří chtěli v zasažené oblasti pomoci. Z hrobů bylo identifikováno 193 lidí.
Zdroje: Česká televize, Český rozhlas, bbc.com, britannica.com
