Karlštejn měl být nedobytnou pevností a symbolem bezpečí říše. Místo toho se však skrýval problém, který mohl jeho obyvatele stát život a možná i několik hlav.
Hrad Karlštejn, tyčící se nad krajinou Český kras, patří k nejikoničtějším stavbám české historie. Když ho roku 1348 založil Karel IV., měl jasnou představu: vybudovat bezpečné místo pro uchování říšských korunovačních klenotů, relikvií a dalších pokladů nevyčíslitelné hodnoty. Stejný rok přitom přinesl i založení Univerzita Karlova, což jen podtrhuje, jak zásadní období to pro české země bylo.
Povolání byli ti nejlepší z nejlepších
Karlštejn však nebyl obyčejný hrad. Byl to promyšlený systém obrany, duchovní symbol i nedobytný trezor v jednom. Masivní zdi, strategická poloha i důmyslné uspořádání jednotlivých věží měly zajistit, že se sem žádný nepřítel nedostane. A skutečně, vždyť během třicetileté války ho nepokořili ani obávaní Švédové. Jenže i ta nejdokonalejší pevnost může mít slabinu.
Zásadní nedostatek Karlštejna byl až překvapivě prostý, protože chyběl zde vlastní zdroj vody. V době obléhání by tak obránci dříve či později podlehli žízni, nikoli nepříteli. A to byl problém, který nemohl Karel IV. ignorovat. Rozhodnutí bylo logické, tedy vyhloubit studnu přímo ve skalním podloží. Jenže Karlštejn stojí na vápencovém masivu, kde voda není snadno dostupná. Přesto byli povoláni ti nejlepší odborníci své doby, horníci z Kutné Hory, proslulí těžbou stříbra a hlubokými doly. Začala práce, která se brzy změnila v nekonečný boj s přírodou.
Sedm let do hlubin… a nic
Horníci kopali, tesali a rozšiřovali šachtu do stále větší hloubky. Roky ubíhaly. Naděje, že narazí na vodu, pomalu mizela. Podle některých odhadů dosáhla šachta hloubky přes 70 metrů, což bylo na tehdejší poměry mimořádné. Po sedmi letech bylo jasné, že projekt selhal. A to nebyl jen technický problém, byla to strategická katastrofa. Investice času, peněz i lidské práce nepřinesla žádný výsledek. Hrad stále neměl vodu a jeho obranyschopnost byla iluzí.
Nakonec někdo přišel s nápadem, který byl sice praktický, ale nebezpečný. Do „studny“ se přivede voda z Mořinského potoka pomocí důmyslného systému potrubí. Technicky to fungovalo. Karlštejn konečně měl vodu. Jenže tím vznikl nový problém, možná ještě horší než ten původní.
Pokud voda přitékala zvenčí, znamenalo to jediné. Kdokoliv, kdo znal její zdroj, ji mohl snadno otrávit. Stačilo by málo a celá posádka hradu, včetně samotného císaře, by byla odsouzena k smrti. Tajný systém přívodu vody se tak stal nejstřeženějším tajemstvím Karlštejna.
Záhadné zmizení horníků
A právě tady začíná jedna z nejtemnějších legend spojených s hradem. Podle pověsti byli všichni horníci po dokončení prací propuštěni a vydali se zpět do Kutné Hory. Domů však nikdy nedorazili. Po cestě měli být přepadeni, zavražděni a nezanechali po sobě jakoukoli stopu. Náhoda? Nebo promyšlené umlčení svědků?
Nikdy se nepodařilo prokázat, že by za jejich smrtí stál přímo Karel IV. Historici jsou opatrní a považují příběh spíše za legendu. Na druhou stranu, význam tajemství byl natolik zásadní, že podobný krok nelze zcela vyloučit. V tehdejší době nebyla ochrana státního tajemství otázkou zákonů, ale přežití. A pokud by se informace dostala k nepřátelům, Karlštejn by se z nedobytné pevnosti změnil v past.
Zajímavé je, že systém přívodu vody zůstal po dlouhá staletí utajen. Věděl o něm jen úzký okruh lidí, pravděpodobně purkrabí a několik vybraných služebníků. Díky tomu se nikdy nestal slabinou, kterou by nepřátelé využili. Karlštejn tak dál plnil svou roli bezpečného útočiště pro poklady i panovníky.
Jak to bylo s ženami na Karlštejně
Ovšem když se řekne Karlštejn, většina lidí si kromě studny vybaví ještě jednu věc, zákaz vstupu žen. Tento motiv proslavil především Jaroslav Vrchlický a jeho hra, která se později stala základem slavného muzikálu Noc na Karlštejně. Realita byla ale mnohem méně dramatická.
Ženy měly skutečně omezený přístup, ale pouze do nejposvátnější části hradu, tedy do Velké věže s kaplí svatého Kříže. Zbytek Karlštejna jim byl běžně přístupný. Z romantické legendy o „zakázaném hradu pro ženy“ se tak stal spíše literární mýtus než historický fakt. Takže kdo ví, jak to bylo s legendou o vodě.
Každopádně Karlštejn dodnes fascinuje nejen svou architekturou, ale i příběhy, které se k němu vážou. Je symbolem moci a bezpečí, ale zároveň připomínkou, že i ty největší projekty mohou skrývat zásadní chyby. Studna, která nikdy nebyla skutečnou studnou, je toho dokonalým příkladem.
Zdroje: Autorský článek s využitím
https://cesky.radio.cz/nejprisneji-strezene-tajemstvi-karlstejna-studna-neni-studna-8225839
https://hrad-karlstejn.com/en/castle-history.php
https://en.wikipedia.org/wiki/Karl%C5%A1tejn
https://en.wikipedia.org/wiki/Castle_well
https://www.czechcenter.org/blog/2024/6/7/history-of-karltejn
