Životní styl československých prezidentů byl často stejně zajímavý jako jejich politická kariéra. Od cigaret a kávy po domácí kuchyni či alkohol. Jejich stravovací návyky by dnes odborníci hodnotili velmi kriticky.
Zdravotní stav Gustava Husáka byl poznamenán nejen náročnou politickou kariérou, ale především dlouhými lety strávenými ve vězení během 50. let. Tehdy byl komunistickým režimem obviněn z tzv. buržoazního nacionalismu a odsouzen na doživotí za velezradu. Přestože čelil brutálním výslechům a mučení, vinu nikdy nepřiznal, což mu pravděpodobně zachránilo život. Po amnestii vyhlášené prezidentem Antonínem Novotným v roce 1960 byl propuštěn a o tři roky později plně rehabilitován. V roce 1975 se stal hlavou státu.
Káva, cigarety a minimum jídla
Následky věznění si Husák nesl po celý život, a to i ve svém přístupu k jídlu. Jeho denní režim byl z dnešního pohledu velmi nevyvážený, často fungoval pouze na silné černé kávě a cigaretách. Kouřil ve velkém, přičemž jeho oblíbenou značkou byly americké cigarety, které si nechával dovážet.
Jídlo pro něj nehrálo zásadní roli. Když už jedl, sahal po jednoduchých a rychlých pokrmech. Typickým „menu“ byly párky s rohlíkem, které si dopřával k obědu i večeři. Moderní výživoví poradci by jeho jídelníček označili za extrémně nevyvážený, přesto byl schopen podávat vysoké pracovní výkony.
Zajímavostí je jeho záliba v údajně léčivých produktech. Nechal si dovážet vodu z islandských ledovců a pravidelně užíval olej z tresčích jater. Věřil, že právě tyto „severské“ prostředky posilují jeho imunitu a pomáhají mu zvládat zdravotní potíže.
Od kuchyně po sklenku
Ani ostatní českoslovenští prezidenti však nebyli z hlediska životosprávy zrovna vzorem. Klement Gottwald, první komunistický prezident, měl naopak velmi rád tradiční českou kuchyni. Dopřával si vydatná jídla jako svíčkovou, knedlo-vepřo-zelo nebo bramborové placky. Postupem času si oblíbil i sofistikovanější pokrmy, například hovězí na způsob Wellington. Jeho slabinou však byl alkohol, který konzumoval ve velkém – a právě ten se výrazně podepsal na jeho zdravotním stavu i předčasném úmrtí.
Antonín Zápotocký byl v tomto směru výjimkou. K jídlu měl osobní vztah a rád se zapojoval i do jeho přípravy. Byl známý tím, že si oblékl zástěru a vařil, legendární byly například jeho nakládané houby. Jinak však preferoval jednoduchá a levná jídla, což odpovídalo jeho střídmé povaze.
U Antonína Novotného hrálo jídlo spíše vedlejší roli. Mnohem více času trávil u karetních her než u stolu. Přesto měl jednu oblíbenou specialitu, a to kuře à la Marengo, které si nechával pravidelně připravovat. Jeho nástupce Ludvík Svoboda se inspiroval sovětskou kuchyní. Oblíbil si například boršč či další východní pokrmy, což souviselo nejen s jeho osobní zkušeností z války, ale i s politickou orientací tehdejšího Československa.
Strava jako odraz doby
Stravovací návyky těchto státníků odrážely nejen jejich osobní preference, ale i dobu, ve které žili. Nedostatek kvalitních potravin, stres spojený s funkcí i zdravotní následky minulosti, to vše se promítlo do jejich jídelníčku.
Z dnešního pohledu by většina těchto prezidentů neobstála u odborníků na zdravý životní styl. Přesto jejich příběhy ukazují, že i na vrcholu moci zůstávají lidé se svými zvyky, slabostmi a každodenními rituály.
Zdroje: Autorský článek s využitím
https://www.kdd.cz/index.php?id=53446&o=7759&page=zobrazeni-casopisu-zora