Město je jako vyvíjející se organismus. Nová místa vznikají a stará ustupují. V některých případech se však jednalo o nenávratný omyl, který při vzpomínce bolí dodnes. Takovou čtvrtí jsou definitivně zaniklé pražské Zátory, po kterých zbylo jen několik fotografií a vzpomínek. Čím byla tato čtvrť unikátní?
Život na břehu Vltavy. Z hlediska povodní velmi riskantní místo k bydlení může být vykoupeno unikátní a neopakovatelnou atmosférou. Přesně tím se mohla chlubit čtvrť Zátory v pražských Holešovicích. Po původním osídlení nenajdeme ani památky. Neutěšené místo na břehu Vltavy stále hledá svoji tvář a o to bolestivější je vzpomínka na dobu, kdy zde život bujel naplno, a to v nádherných kulisách roztomilých, malých domečků.
Smutek a zlost
Při procházce v okolí nádraží Holešovice a zdejší stanice metra se v člověku citlivém ozývá otázka: proč? Právě kvůli těmto významným dopravním stavbám musela zaniknout nejstarší holešovická čtvrť Zátory. Byť vlaky a soupravy metra plní svoji službu a z architektonického hlediska nejde o špatný projekt, je nutné dodat, že okolí, které zde opuštěně slouží keřům, rozpadlým ruinám a nevyužitým stavebním plochám, za to určitě nestojí.
Když se totiž pustíme na cestu do historie, zjistíme, co všechno bylo nenávratně zničeno, aby zde nakonec nebylo nic jiného než nepořádek a zóna, kam se zatoulá pouze několik místních se psem nebo na procházku kolem Vltavy.
Konec Zátor se datuje do sedmdesátých let, kdy v tichosti tato kouzelná kolonie psala svoji poslední stránku historie. Jen několik malých stop však vysledujeme i dnes, ale není to příjemný pohled. Hostinec Na Kovárně stojí jako kůl v plotě a několik zcela zpustošených budov slouží spíš narkomanům a bezdomovcům. Původní kouzlo je tak zatím stále spíše pošlapáno než uctíváno. Oživit tento původně nádherný kus města lze jen slovy a fotografiemi, tak hurá do toho.
Jako na Novém Světě
Název Zátory odkazuje na přímou souvislost s vltavským proudem vody. Místo, kde se dobře zadíraly ledové kry. Zátory se každoročně musely vypořádávat s jarním táním ledu a název holešovické čtvrti to nemohl ignorovat. Svérázná čtvrť byla hlavně spojena s řekou. Lidé využívali toho, že voda ve Vltavě nebyla ještě studená, což je dnes způsobené přehradami.
Z původních Zátor zbylo několik individuálních domů, ale třeba i škola a také stromy. Kouzelná čtvrť postupně mizela od šedesátých do osmdesátých let, kdy v těchto místech nevzniklo jen zmíněné nádraží, ale také industriální stavby jako panelárny a nové přeložky. Na většině území je pusto prázdno. O to smutnější, že více jak devadesát procent starých Holešovic tak mohlo existovat i nadále.
Nenávratně pryč je tak původní venkovská atmosféra místa. Pracovali zde malí živnostníci, pekárny, kouzelné hospůdky, byl tu i divadelní spolek. Mezi kouzelné uličky Zátor se chodívalo za dobrodružstvím, ale také na romantické procházky.
Dnes se jedná o jednu z nejsmutnějších kapitol současné Prahy. Zbořila se totiž zcela unikátní oblast, jež byla podobná třeba krásnému Novému Světu na Hradčanech. Bezpochyby by tak holešovické Zátory dnes sloužily jako vděčné a pro procházku jako stvořené živé místo, po kterém zůstaly jen vzpomínky.
Zdroje: redakce, mistamehomesta.cz, Aktuálně.cz
