Poslední rok svého života se ostřílený kriminalista a dlouholetý šéf pražské „mordparty“ Jiří Markovič podílel na scénáři k šestidílné minisérii o Ladislavu Hojerovi. Přinese příběh nejděsivějšího vraha normalizačního Československa.
Chystaná šestidílná minisérie bude poctou Jiřímu Markovičovi, který vždy za běsnícím vrahem viděl především člověka. Dokázal si s obviněnými vybudovat nadstandardní vztahy, což přispívalo ke zdárnému vyřešení příběhu. Ladislav Hojer je jedním z nejděsivějších vrahů, které naše historie zná.
Zavraždil pět žen, za což byl v roce 1986 popraven ve věznici na Pankráci. Nikdo nepochyboval, že je primitivní psychopatickou osobností. Jeho motivem byla především sexuální agrese. Nikdy neměl vážnou známost, nikdy ani neměl se ženou dobrovolný pohlavní styk. Ivaně M. odřezal prsy a vyřízl přirození. To poté uvařil a snědl.
Ženě vyřízl přirození a snědl ho
První vraždu spáchal v listopadu 1978. Když se jel do Děčíně podívat po nějaké té ženské, padla mu do oka dvacetiletá mladice. Sledoval jí k řece, měla však štěstí, zahnula domů. To se však nedá říct o Evě, kterou potkal krátce nato. Srazil ji k zemi, škrtil. Poté se pokusil o soulož. Když od mrtvoly odcházel, strčil jí do pochvy kopřivu.
Další ženu zavraždil ve vlaku. Vyrazil za ní na toaletu, WC uzamknul a uškrtil ji. Poté na mrtvém těle vykonal soulož. Klíč nechal v poloze obsazeno a o pár minut později vystoupil. Další ženu zavraždil na břehu nádrže Ružín. Znásilnil ji a poté uškrtil. Na tělo připevnil nalezeným drátem kámen a odtáhl jí do vody. Jméno ženy se dodnes neví. Byla nalezena po roce bez hlavy a zápěstí.
Nejbrutálnější vraždu spáchal v roce 1981. Sotva plnoletou Ivanu v parku znásilnil. Dívka se bránila, ale i tak ji uškrtil. Odřezal jí psa a vyřízl genitálie. Poslední obětí byla padesátiletá Anna. Obmotal jí punčochu kolem krku a znásilnil ji. O pár dní později byl dopaden. Chtělo to ještě několik měsíců, aby mu vyšetřovatelé prokázali vše, čeho se dopustil.
Markovič vzpomínal na Hojera
„Každý kriminalista má nějaký způsob práce, svůj systém, každý je jiný. Já jsem se spíš snažil přemýšlet a jednat s nimi jako s normálními lidmi, ne jako s vrahy a podezřelými, nikdy jsem na ně nedělal žádné podrazy. A vyplatilo se mi to,“ vysvětloval Markovič. „Byla to ode mě taková vyčůranost. Oni byli otevření, už nemohli dostat vyšší trest. A já se za nimi vlastně jezdil učit, kde jsem udělal ve vyšetřování chyby.“
Zločinci v něj měli důvěru
„Svěřoval se mi s věcmi, se kterými se nesvěřoval nikomu, ani svému obhájci. Láďa brzy ztratil oba rodiče, proto se na mě dost upnul. Je to paradox, ale nikdo se nikdy o něj tak nezajímal, nikdo nikdy si s ním tak dlouho nepovídal – až já! Když jsme se vraceli z rekonstrukce na Slovensku, položil mi on, obviněný, v autě hlavu na rameno a usnul. Jeho advokát to sledoval s úžasem, něco takového prý ještě nezažil,“ vzpomínal za svého života Markovič.
Za každý vrahem viděl Markovič především člověka
„Celou dobu jsme se osobně scházeli v jeho oblíbené hospůdce kousek od jeho bytu, kde ho všichni znali jako legendárního kriminalistu. Z nějakého důvodu jsme si padli do hned oka, dokázali jsme si s ním vybudovat nadstandardní vztah a byl k nám velmi otevřený. I díky tomu mohl scenárista Jaroslav Hruška napsat kvalitní texty, ve kterých se odráží celá osobnost Jiřího Markoviče. Pozval nás dokonce k sobě na chatu na Šumavě, kde jsme s ním natáčeli rozhovory,“ řekl kreativní producent Voyo Tomáš Hruška.
„Byl to neuvěřitelně humánní člověk s lidským přístupem. I když měl na kontě nejvíc zločinců, které socialistická justice poslala na popraviště, byl zásadně proti trestu smrti a za každým vrahem viděl především člověka. Snažil se s nimi navázat blízký vztah založený na přímém a férovém jednání bez jakéhokoliv náznaku nadřazenosti. To mu také umožnilo získat od nich informace vedoucí ke zdárnému uzavření případu. Dokázal si s vrahy vytvořit takové vztahy, že za nimi i po odsouzení jezdil, probíral s nimi případy znovu a čerpal od nich podklady pro svoji další práci,“ řekl Hruška.
Zdroj: TV Nova, kriminalistika.eu, wikipedia.org
