Divadelní, filmový i televizní herec, zpěvák a frontman skupiny Kryštof se letos představí v soutěži StarDance. Richard Krajčo si zahrál si například v seriálech České televize Vraždy v kruhu nebo minisérii Vysoká hra. Diváci si ho pamatují také z filmů Sametoví vrazi, Křídla Vánoc nebo Mareš a Hrubeš jsou kamarádi do deště. V mládí se věnoval fotbalu a několik let moderoval hudební pořad Medúza. Co pro něj znamená tanec?
„Pro mě je tanec jednoznačně spojený s nějakou euforií. A tím pádem s muzikou, kterou mám rád. Muzika mi dovoluje prostřednictvím pohybu, záměrně se vyhýbám slovu tanec, ze sebe dostat nějaké emoce. Takže ve chvíli, kdy slyším hudbu, která mě něčím naplňuje, tak pro vyjádření svých emocí, a je jedno, jestli je to štěstí, nebo smutek, používám tělo,“ říká populární muzikant Richard Krajčo. Tento rok bude mít šanci předvést své umění na jednom z nejznámějších tanečních parketů Česka!
Jak často se stane, že na pódiu ztratíte kontrolu sám nad sebou a prostřednictvím pohybu před tisícovkami svých fanoušků odhalíte i velmi osobní pocity?
To se mi tak často nestává. Sice záměrně nebráním na pódiu průchodu svých emocí, ale koncert je pro mě něco jako divadelní představení. Někdy vás něco překvapí, někdy víte, co při které písní může na diváky zafungovat, kdy si můžete dovolit udělat trošku legraci
i zakroutit víc zadkem, abyste potěšil fanynky. Koncertní pódium, to je prostor pro show. Niternější emoce vyjadřuji pohybem raději jinde. Třeba v tanečním klubu, ideálně v zahraničí. Někde, kde mě nikdo nezná. Na pódiu tančím víc pro fanoušky.
Kdy si řeknete: To byl ale tanec?
Mám to jinak a nemá to nic společného s tancem. Je to například tehdy, když se dívám na nějaký opravdu strhující fotbalový zápas, který navíc dopadne tak, jak jsem si představoval.
Tedy zápas, který vyhraje Baník Ostrava?
V Lize mistrů! Tak to by byl tedy tanec!
Tanec povznáší. Co kromě tance vás v životě povznese?
Třeba štěstí mojí ženy a mých dětí. To mě povznese. Když vidím, že jsou z něčeho šťastné, a je jedno z čeho. Dám vám jeden konkrétní příklad, ale musím se ještě na chvíli vrátit k fotbalu. Když jdu se synem do Edenu, Slavia vítězí v důležitém zápase a v očích mu vidím, co pro něj ten okamžik znamená. Sedím na tribuně vedle něho a říkám si, že tohle je přesně to, co chci cítit a prožívat. Takže velké štěstí mých nejbližších, to je pro mě povznášející. V těch okamžicích mi život dává největší smysl.
Motivem letošního ročníku StarDance jsou hvězdy a noční obloha. Kdo pro vás kdy zářil nejvýrazněji?
Kdybych měl za nejzářivější hvězdu označit jednu jedinou osobu, tak by to byl asi Ježíš. Protože on je jediný, kterého si díky všem jeho vyobrazením dokážu reálně představit. A přijde mi opravdu jako „slušnej borec“.
Jak teď, když spolu intenzivně trénujete na dvanáctý ročník StarDance, se pro vás mění vnímání slova tanec? Jaká je teď vaše definice toho slova?
Tanec je čím dál tím lepší parťák. Nebavím se o tom, jak můj tanec vypadá, ale když už ho začínám poznávat, tak bych ho snad přítelem nazval. Myslím si, že tanec má být přítel.
Zdroj: redakce, Česká televize, ČSFD
