Chudá dívka se stala jednou z nejvlivnějších žen své doby. Plamenné proslovy, řečnická obratnost a hlavně Žena za pultem. I tak veřejnost znala jednu z hlavních mluvčí socialistického režimu. Kdo byla žena za pultem a jak snesla konec milovaného režimu?
Pravděpodobně nenajdeme výraznější hereckou hvězdu naší minulosti, která by byla tak silně spjatá s politikou minulého režimu. Její příslušnost ke komunistické straně začala již v roce 1946, kdy vstoupila do strany.
Ti, kteří v těchto dobách oslavně vítali socialismus a s nadšením vstupovali do strany, se většinou hájí mladickou nerozvážností. Jiřině Švorcová však její zápal pro ideologii Sovětského svazu zůstal až do konce života.
Nejhlasitěji o sobě ve svém politickém zanícení dala vědět v období po okupaci v roce 1968. Stala se jedním z mluvčích tvrdé normalizace, která měla za úkol ustřihnout křídla plíživému pocitu svobody v Československu.
Byla to Jiřina Švorcová, která předstoupila před uměleckou elitu ve chvíli, kdy všichni poraženě sledovali, co doopravdy znamená jejich podpis na dokumentu zvaný Anticharta. Jak nesla představitelka Anny Holubové z legendárního socialistického seriálu Žena za pultem pád železné opony a konec vlády jedné strany?
„Nerozvážné“ mládí
Už ve 14 letech poprvé hrála na prknech osudového Divadla na Vinohradech. Po dvou letech se místo učňovského povolání rozhodla studovat herectví. Když absolvovala pražskou DAMU, odešla do divadla v Hradci Králové. Netrvalo však dlouho a od roku 1951 se stala členkou činohry v Divadle na Vinohradech, kde skončila až v roce 1990.
Její kariéra získala obrátky právě v padesátých letech, kdy se její ideologické nadšení mohlo naplno projevit v budovatelských filmech té doby, jako např. Cesta ke štěstí, kde si zahrála uvědomělou traktoristku, která byť zrazena nakonec šťastně s kolegy rozorává pole hojnosti. Diváci si tak postupně začali zvykat na charakter rolí, které jí režiséři oné doby přidělovali.
Na konci padesátých let si však zahrála ve filmu Karla Kachyni Král Šumavy. Tato role byla umělecky pravděpodobně nejvýraznější a na dlouhou dobu také jediná, kterou lze hodnotit bez politických podtextů.
Politika nebo herectví?
Šedesátá léta se nesla na vlně ustupující totality. Československo té doby uvolňovalo poměry, otevíralo hranice a postupně mizela i cenzura. Pražské jaro bylo však tvrdě ukončeno v srpnu roku 1968. Tanky smutně ukončily jednu etapu našich dějin a pro mnohé se nenašla jiná alternativa než útěk za hranice nebo minimálně odchod ze strany.
Jiřina Švorcová jednala opačně. Pražské jaro pro ni politicky představovalo hrozbu návratu kapitalismu a po okupaci spíše kariérně rozrostla. Herectví však šlo postupně stranou, protože k její osobě se ve velkém připojovaly i tituly a politické funkce.
V roce 1971 se stala předsedkyní Českého svazu dramatických umělců a touto funkcí se katapultovala do nejvyšších sfér politiky. Jiřina Švorcová tak byla zároveň členkou Ústředního výboru Komunistické stany.
Nedělní chvilka a Žena za pultem
Když se Jiřině Švorcové hromadily politické funkce, ubývalo filmových a televizních rolí. O to větší význam hrála její přítomnost na televizní obrazovce.
Do paměti všech tehdejších diváků se zapojila dramatickým přednesem v Nedělní chvilce poezie, která hrála hlavně svoji normalizační úlohu. Budovatelské básně třeba i sovětských autorů se tak snažily vymazat lidem z hlav pozůstatky Pražského jara.
Asi nejlegendárnější role na televizní obrazovce však přišla s lidovým seriálem Žena za pultem, kde ztvárnila obyčejnou prodavačku Annu Holubovou. Obchod plný potravin byste v té době hledali opravdu dlouho.
Seriál měl čistě propagandistický charakter, což k herečce a političce patřilo celou její kariéru. Tato role z ní však učinila hvězdu té největší kategorie.
Socialistická slepota
Nejslavnější roli v televizní tvorbě Jiřiny Švorcové známe, ale jaký nejviditelnější vavřín sklidila ve své politické činnosti? V roce 1977 musel režim reagovat na dokument sepsaný odpůrci režimu zvaný Charta 77. Do Národního divadla tak byla pozvána elita národa, aby se jejich slavné tváře využily v boji proti nově seskupené opozici.
Během setkání nad podpisem Anticharty nemohl chybět odsuzující a tvrdý projev předsedkyně Českého svazu dramatických umělců. Jiřina Švorcová zde odehrála svůj ideologický part a ostatní umělci často velmi zmateni nad nejasností tohoto večera se s křivou tváří krčili pod slovy ženy, která pult obchodu vyměnila za pult řečnický.
Revoluce – začátek konce
Když se v listopadu 1989 hroutil minulý režim, tak Jiřina Švorcová jako členka nejvyšších funkcí v komunistické straně pochopila, že přichází zásadní změna v jejím životě. Odešla z Divadla na Vinohradech, ale zůstala nadále členkou strany, které zasvětila celý svůj život.
Dlouhá léta tak pravidelně vystupovala 1. května na komunistických demonstracích, kde přednášela pro své oddané další pokřivené básně oslavující režim, který stál životy milionů lidí.
Její život tak vlastně skončil šťastně, protože se nadále obklopovala lidmi, s kterými slepě věřila ideologii, jež konala zlo a potlačovala svobodu. Nutno dodat, že právě Jiřina Švorcová svým životem nezanedbatelně přispěla k oslavě a konání tohoto zločinného systému.
