Generace tzv. československé Nové vlny už pomalu, ale jistě odchází na věčnost. Věra Chytilová, Miloš Forman, Jan Němec a mnoho dalších žijí „pouze“ skrze svoje umělecká díla. K vybrané společnosti úspěšných filmařů se bohužel před téměř třemi lety přidal také držitel prestižního Oscara Jiří Menzel. Které jeho filmy patří ke klenotům zdejší kinematografie a co se významnému režisérovi naopak nepovedlo?
Když se řekne Jiří Menzel, celkem automaticky vyskočí jako asociace další důležité jméno naší kulturní scény, kterým je Bohumil Hrabal. Adaptace díla velkého literáta se pro Menzela stalo vlastně takovým uměleckým posláním. Zcela pochopitelně je tak národem oceňován hlavně pro zachycení poetiky, která se věrně přibližuje tomu, co čtenáři našli v knihách Bohumila Hrabala. Je zajímavé, že na počátku této slavné filmařské generace byl slavný literát důležitý nejenom pro Jiřího Menzela.
Perličky na dně
Vykročit ze školního prostředí do reality filmového průmyslu není nic jednoduchého, ale projekt krátkých filmových adaptací knihy Perličky na dně celé jedné generace filmařů dal obrovskou příležitost rozrazit dveře a vejít sebevědomě na scénu. Věra Chytilová zabodovala se svojí povídkou Automat Svět, kde ústřední roli ztvárnil umělec Vladimír Boudník, Jan Němec prokázal cit pro humor v povídce Podvodníci. Jiří Menzel tak díky tomuto projektu navázal spolupráci právě s Hrabalem, jehož literární látky se držel celou kariéru.
Hned jeho celovečerní debut si nemohl přát větší úspěch. Ostře sledované vlaky totiž zabodovaly na světových festivalech a dokonce se může pochlubit oceněním pro nejlepší zahraniční film na předávání cen americké akademie. Oscara tak získal jako teprve druhý československý film hned po výjimečném snímku Obchod na Korze.
Spojení Menzel a Hrabal bylo úspěšné, a tak pokračovalo o tři roky později, kdy vznikl film Skřivánci na niti. Narazil však na vlnu normalizace a krásný film ukazující dělnické prostředí, kde má inteligence v rukou lopaty, skončil v trezoru. Mezitím Jiří Menzel natočil další snímek, jenž můžeme bezpochyby zařadit do zlatého fondu kinematografie, kterým byla tentokrát adaptace Vladislava Vančury, a tedy Rozmarné léto v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským.
Nejen Hrabal
Byť je zcela pochopitelně Menzelovo dílo spojeno hlavně s Bohumilem Hrabalem, bylo by nespravedlivé opominout mnoho dalších významných snímků, které nesou jiný autorský podpis předlohy.
Výraznou spolupráci navázal v sedmdesátých a osmdesátých letech se scenáristou a hercem Zdeňkem Svěrákem. Komedie jako Na samotě u lesa a Vesničko má středisková jsou nedílnou součástí zdejší filmové kultury a nepopiratelně tato díla slavila a pořád slaví obrovský divácký úspěch bez rozdílů společenské vrstvy.
Zde také narážíme na jednu z nejsilnějších stránek režiséra Jiřího Menzela. Ve většině svých snímku dokázal vyprávět příběhy obyčejných lidí s poetikou, které rozumněl intelektuál z Akademie věd, ale také dělník z továrny.
Lyričnost, humor, kouzelná atmosféra a okouzlení ženskou krásou. Tak by se ve stručnosti dalo shrnout Menzelovo dílo. Postřižiny znovu z pera Bohumila Hrabala tomuto soudu dají za pravdu. O tom, jak může český film zlidovět, zase náramně vypráví úspěch snímku Slavnosti sněženek.
Už to není ono
Kritika umí být bolavá a rozhodně se nevyhne ani dílu Jiřího Menzela, byť o jeho genialitě není sporu. Postupný úpadek kvality díla byl zaznamenán hlavně v posledních letech své tvorby. Vlastně už dlouho připravovaný snímek Obsluhoval jsem anglického krále v sobě neměl tu lehkost a poetiku, s kterou vznikaly jiné Hrabalovy adaptace za minulého režimu.
Lehkou hořkost lze také pocítit ve chvíli, kdy se podíváme na Menzelův úplně poslední film Donšajni (2013). U toho vás přirozeně napadne, že kdyby nevznikl, vůbec by se nic špatného nestalo. Mistr filmu, jakým Menzel bezesporu, byl si však mohl dovolit i šlápnutí vedle. Kromě filmu se také velmi dlouho zabýval divadelní režií, a to konkrétně v divadle na Vinohradech a také v rámci Letních shakespearovských slavností.
Zdroje: redakce, filmovyprehled.cz, ceskatelevize.cz, blesk.cz
