Útěk nebo vyhoštění ze země prožilo mnoho velkých osobností našeho národa. Emigrantem se stali často proti vlastní vůli, ale nikdy nezapomněli, že jejich kořeny jsou v zemi uprostřed Evropy. Kdo všechno byl nucen přejít hranice s myšlenkou, že už se možná nikdy nevrátí?
K rodné zemi vás vážou hluboké kořeny. Řeč, domov, rodina a nespočet vzpomínek. Jednoho dne se stanete vládnoucímu režimu nepohodlný a neexistuje jiná možnost než nedobrovolně opustit místo svého rodiště. Které velké osobnosti musely balit kufry a začít jinde od nuly?
Jan Ámos Komenský
Pravděpodobně největší paradox mezi emigranty najdeme v 17. století. Muž, který později dostal přízvisko Učitel národa, byl nucen odejít do exilu, protože odmítal konvertovat ke katolickému vyznání. Naivně si myslel, že se brzy vrátí, tak svoje dílo psal výhradně v českém jazyce. Novým domovem mu bylo polské Lešno. Zde jako zástupce rektora na gymnáziu rozvíjel teoretiku vzdělávání, která ho později katapultovala na respektovaného autora po celém světě. Působil tak v Anglii, Švédsku, aby po tragédii, kdy mu vyhořel domov společně se všemi rukopisy v Lešnu, odešel do Holandska, kde také svůj život dožil. Domů už se nikdy nevrátil, a tak jsou jeho ostatky uchovány v holandském Naardenu.
Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek
Osvobozené divadlo, to je trojice jmen: Voskovec, Werich, Ježek. Jediný, který turbulence politických diktatur přežil na našem území, byl Jan Werich. Všichni tři však byli po nástupu nacismu na základě svojí protinacistické tvorby nuceni emigrovat do Spojených států amerických. Jaroslav Ježek dlouho nevydržel bojovat se svými zdravotními problémy, a tak umírá v New Yorku na chronické ledvinové onemocnění. Bylo mu pouhých 35 let a smrt ho zastihla přesně na Nový rok. Vrátit se do rodného kraje se mu však povedlo, ale pouze zpopelněn v urně. Dnes leží na Olšanských hřbitovech.
To Jiří Voskovec se po válce vrátil živ a zdráv, plný elánu pokračovat s Janem Werichem v projektu Osvobozeného divadla. Nakonec se politická situace nevyvíjela dobře a svoboda, která je pro umění tou hlavní potravou, ustupovala budoucímu diktátu Sovětského svazu. Voskovec tak emigroval podruhé a definitivně. Přes problémy, které panovaly v období mccarthismu, kdy byl 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že sympatizuje s komunismem, se postupně úspěšně etabloval jako divadelní a filmový herec. V roce 1981 zemřel na infarkt a do Československa se nikdy nevrátil.
Milan Kundera
Není asi většího žijícího spisovatele s československými kořeny. Milan Kundera opustil rodnou vlast v roce 1975 v dobách normalizace, aby vyučoval nejdříve na univerzitě v Rennes a následně v Paříži. Osudové bylo vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978. Na základě jejího obsahu mu bylo odebráno československé státní občanství. Francie mu však poskytla azyl a v roce 1981 se z Kundery stává francouzský občan. Autor, jehož dílo je zapsáno v učebnicích světové literatury, se definitivně distancoval od rodného kraje i svojí literární tvorbou, kterou odmítá překládat do češtiny. Milan Kundera se do vlasti v minulosti mnohokrát vracel, ale vždy inkognito. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Žert, Nesnesitelná lehkost bytí a Nesmrtelnost.
Lída Baarová
Československá herečka se dočkala takové slávy, že její fotografii měl na nočním stolku samotný Adolf Hitler. Lída Baarová a její pletky s Josephem Gebbelsem jasně předurčily, že v Československu svoji poválečnou kariéru obnoví maximálně v žaláři. Podnikla hned dva úniky mimo vlast. Ten první v posledních dnech války skončil v americkém zajetí. Baarová tak byla poslána zpět do Prahy, kde si na Pankráci odseděla rok, aniž by jí dokázali, že je kolaborantkou. Druhý útěk přes hranice se jí povedl, když s manželem Janem Kopeckým utekla do Rakouska. Domů už se nevrátila z obavy, jak by ji společnost přijala.
Zdroje: irozhlas.cz, ceskatelevize.cz, cas.cz
