Černá smrt v Evropě řádila hned několikrát. Nejničivější však byla hned první vlna, která stála život více jak 20 milionů obyvatel starého kontinentu. V českých zemích se moru překvapivě nedařilo tolik jako jinde. Jaké důvody vedly k tomu, že smrtelná nemoc nezatloukla na naše dveře tak razantně jako v ostatních státech?
Společnost nedávno prošla velmi těžkou zkouškou. Koronavirus donutil státníky k radikálním opatřením a rozhodně to není poprvé, kdy do osudu Evropanů vstoupila vyšší moc. Boj s neviditelným nepřítelem probíhal od 14. století prakticky až do začátku 18. století. Souhrou okolností měla cesta první vlny moru velmi podobnou trajektorii jako pandemie koronaviru. Proč se však v Čechách objevila jen okrajově?
Nemocná společnost
Černá smrt se poprvé vyskytla ve střední Asii. Při hledání důvodů historikové tvrdí, že jsou na vině výboje Mongolů na hranice střední Asie. Šíření na tomto kontinentu a následně v Evropě má však mnoho dalších důvodů, které ovlivňovaly tak rozsáhlý a smrtící postup.
Zhroucené čínské zemědělství a extrémní zima na konci 13. století Číňanům v obranyschopnosti proti nemocím rozhodně nepomáhaly. Evropa pak ve 14. století procházela hlubokou hospodářskou krizí, takže zažívala také radikální výskyt hladomoru. Zdraví většiny obyvatel bylo na vlásku a brutální černá smrt jen dokonala už tak podlomenou imunitu těchto kontinentů. Morová epidemie však byla natolik silná, že by jí možná podlehla i zcela zdravá společnost.
Šíření v Evropě
Poprvé byl mor v Evropě zaznamenán v Cařihradu a Trapenzuntu, což byla města, která sloužila hlavně jako obchodní spojky s Asií. Ve stejném roce černá smrt řádila v řadách vojska krymských Tatarů, které podporovali Benátčané při obléhání janovského přístavu Kaffa na Krymu.
Z tehdejších bojů lze vzpomenout na do budoucna velmi nevhodnou taktiku, kdy obléhající vojska házela za hradby mrtvoly nakažené morem. O přímou dovážku moru do Evropy se tak postarali janovští obchodníci, kteří cestovali do sicilského přístavu Messina. Už během plavby zemřelo několik námořníků a v lodích bylo velké množství nakažených hlodavců, kteří byli nejpilnějšími přenašeči moru.
Cesta moru do velkých měst jako Janov a Benátky na sebe nenechala dlouho čekat. O tom, že něco není rozhodně v pořádku, svědčí i opatření námořních lodí, které musely čekat 40 dní na moři, než připluly do městského přístavu. Zde také vzniklo slovo karanténa z italského výrazu quarante (čtyřicet).
Následně se mor šířil neuvěřitelnou rychlostí. Z Itálie do Francie, na Pyrenejský poloostrov, na sever Francie, až na Britské ostrovy. Nákaza dorazila i do Německa, na Balkán, kam se dostala z Řecka. Do roku 1352 byla nákaza až ve Skandinávii a ve východní Evropě. Skoro celý kontinent se postupně musel smířit s všudypřítomnou smrtí. Jen malé množství pevniny zůstalo skoro nenakaženo a České země do něj překvapivě patřily. Víme proč?
Bylo to vzduchem?
Najít nějaký relevantní a podrobný zdroj informací ze 14. století není lehká disciplína. O tom, proč černá smrt české země zasáhla v první vlně jen velmi okrajově, se vedou dodnes dohady. Trošku nadneseně o těchto časech píše František Pražský v soudobé kronice.
První vlnu moru vytlačilo čerstvé a chladné povětří. Určitě to nebylo tak jednoduché, i když i z jiných zdrojů je patrné, že počasí zde hrálo opravdu významnou roli. Stejně jako v okolních státech Evropy se zde lidé museli potýkat s hladomorem a špatnou hospodářskou situací. Největší epicentrum se nacházelo na jižní Moravě a trvalo skoro rok, než se mor dostal také do Čech.
První vlna však nezpůsobila takové škody jako ve zbytku Evropy. Počet obětí dosáhl takřka celé poloviny tehdejších obyvatel starého kontinentu. Čechy se „dočkaly” mnohem brutálnější epidemie až v druhé vlně, kde už nepomohl ani čerstvý vzduch ani jiné příznivé klimatické podmínky.
Zdroje: muni.cz, kudyznudy.cz, reflex.cz
