Jedná se o anglického krále, kterého tzv. pověst předchází. Paradoxně je však od reality poněkud vzdálená. Richard III., poslední král z rodu Yorků, získal slávu hlavně díky dílu anglického spisovatele a dramatika Williama Shakespeara. Jaký je jeho osud nezatížený uměleckou fantazií? Jak doopravdy vypadal Richard III.?
Historie je vědecký obor, který je velmi křehký. Kontexty a skutečnosti je totiž velmi snadné vykládat nepravdivě. Čím starší jsou dějinné události, tím je dotek pravdy nejistý. Historický nešvar potkal také postavu anglického krále Richarda III. Muž, o kterém William Shakespeare napsal, že je křivý a hrbatý, což dával do kontextu jeho zlověstné povahy. Kulhavý hrbatý král s ochromenou rukou však v realitě nebyl takovou zrůdou, jak o něm napsali někteří historici.
Tendenční životopis
Vytvoření obrazu netvora s ohavným tělem a pochybnou morálkou má na svědomí anglický právník, politik a spisovatel Thomas More. Ten v letech 1529–1532 zastával úřad lorda kancléře krále Jindřicha VIII. Ten se totiž pustil do jeho životopisu, ale když Richard III. zemřel, bylo mu teprve osm let a sám krále nikdy neviděl.
Ten krále popsal jako hrbáče s chromou rukou, což byl následně vděčný námět pro dramatika Williama Shakespeara, který na těchto fyzických a pokřivených morálních vlastnostech postavil své slavné dílo Richard III. Velké literární osobnosti tak stvořily obraz člověka, který vlastně nikdy neexistoval, ale společnost tento tendenční popis vzala za svůj. Historie byla v kontextu Richarda III. pokřivena stejně jako jeho domněle křivá záda.Moderní výklad dějin se tak pustil do osvětlení pravdivých okolností jeho života i fyzické podoby. K tomu zásadně pomohla skutečnost z roku 2012, kdy vědci z Univerzity z Leicesteru nalezli ostatky patřící právě Richardu III.
Pravda pod parkovištěm
Veřejnost se o tomto vzácném nálezu dozvěděla až v roce 2013, kdy si mohli být vědci zcela jisti, že se jedná o ostatky Richarda III. Ty byly totiž nalezeny již v září 2012 pod jedním z parkovišť ve městě Leicester na místě někdejšího františkánského kostela. Pravost DNA byla nezvratná. Rozbor ostatků tak ukázal, že nešlo o fyzicky zmrzačeného netvora, jak popisuje More a Shakespeare.
Richard III. byl malé postavy a trpěl vážnou skoliózou, což bylo pravděpodobně základem k pozdějším fabulacím o jeho hrůzostrašném vzhledu. Podle reálných výzkumů měl tak pouze jedno rameno níž než druhé, ale ve tváři se jednalo o relativně pohledného muže. Jedna vrstva nechvalné pověsti se tak postupně daří uvádět na pravou míru. To se však nedá říct o jeho povaze, která stále podléhá fámám a nejasnostem.
Poprava princů
Asi nejčastější fáma, která se ušila na zbroj krále, který zemřel v bitvě u Bosworthu souvisí se smrtí synů jeho bratra – Edwarda V. a Richarda z Yorku. More i Shakespeare si s vyšetřováním hlavu nelámali a měli jasno. Realita je však mnohem složitější a smrt dvou mladých princů žijících v londýnském Toweru je dodnes jednou z největších nevyjasněných záhad anglické historie.
Richard III. se tak stal obětí výkladu dějin, který se místo pravdy dostal do spárů populárních a přehnaných legend a pověstí. Vzdálená historie 15. století se jen těžko bude uvádět na pravou míru, ale moderní archeologické postupy dokáží alespoň dílčím způsobem vyvrátit bludy a nesmysly, které jsme se učili ve školách.
Zdroje: history.com, britannica.com
