Člověk je specifický tím, že se často dopouští krutých a často nesmyslných zločinů. Asi ten největší prohřešek je vzít někomu život. Období první republiky si máme tendenci idealizovat, ale řádění vrahů z pomsty, při loupeži a z nevraživosti bylo i v tomto období našich dějin požehnaně. Jaké konkrétní příběhy budí pozornost i dnes?
Vlastně i ten zločin si z pohledu moderní doby poněkud v rámci první republiky idealizujeme. Nejvíce tomu přispívají úspěšné televizní seriály, kde vidíme občany s galantním vystupováním, upraveným zevnějškem a bylo často jedno, jestli jste byl sedlák či úředník.
Byť se toto období nepopiratelně řadí mezi to nejúspěšnější v našich dějinách a krásnou bílou košili měl doopravdy snad každý rolník, pravda je taková, že vražd a kriminálních případů bylo ještě mnohem více, než stihly zaznamenat Četnické humoresky či příběhy Hříšných lidí města pražského.
Pochopitelná vražda
Je to velmi zvláštní případ z roku 1920. Tehdy se totiž stala vražda, která byla pro většinu lidí z okolí přijatelnou. Obětí byl člověk, který byl ztělesněním zla. Zákon je zákon, takže sice vrah získal pochopení lidí a policie, ale trestu se nevyhnul. Řeč je o vraždě hulínského mlynáře Konráda Kittlera. Ten měl s manželkou devět dětí a mezi všemi celý svůj život působil strach. Svoji manželku podváděl a týral a svoje děti brutálně mlátil.
Jeho syn po brutálním incidentu do konce života koktal. Jiný syn Vladimír zase slyšel výhrůžky o tom, že ho otec zabije. Své zlo a šílené chování podpořil znásilněním svých dcer ve chvíli, kdy se nestihly v noci zamknout. Nebylo tak překvapením, když syn Vladimír jednoho dne vzal revolver a svého otce zastřelil.
Sériový vrah z Roudnice
Smrt provazem, tak skončil život mladého Svatoslava Štěpánka, který se proslavil tím nejhorším možným způsobem. Jednalo se o skoro zapomenutého sériového vraha. Sexuálně a psychicky narušený násilník však pocházel z velmi movité rodiny. Jednalo se tak o velmi vděčný námět pro novinové články. Tento případ nakonec úplně zapadl, protože rok 1938 měl mnohem těžší okolnosti světového rozměru. Blížící se válka, mnichovská zrada a následná okupace tento příběh zcela upozadily.
Syn inženýra z cukrovaru byl od dětství labilní. Týral zvířata, ale i ostatní děti. Sadistické sklony ho neopouštěly ani v pozdějším věku. Často obtěžoval ženy v sousedství, což vyústilo nakonec k šílenému vraždění.
Dvakrát se o vraždu žen neúspěšně pokusil, ale u toho rozhodně neskončil. Další dva případy skončily smrtí a k tomu je nutné připočíst smrt pětiletého dítěte, které umlátil kladivem do hlavy. Údajně jen proto, že ho zajímal zvuk praskající lebky.
Šílenství jako z hororového filmu se dělo postiženým nebo usmrceným ženám. Těm uřezával ňadra, protože jimi byl zcela posedlý.
Zdroje: rozhlas.cz, denik.cz, g.cz
