Stěžovat si na nadřízené patří ke klasickému koloritu snad všech zaměstnání. Někdy se jedná o opodstatněnou záležitost, ale často můžeme hovořit spíše o klasickém pomlouvání na pracovišti. V historii však najdeme hned několik příkladů opravdových tyranů, u kterých by zástupci odborů koukali jen s otevřenou pusou.
Zneužívat moc je pro mnoho nadřízených lákadlem. Někdo si šikanou na pracovišti zvedá sebevědomí, kompenzuje komplexy či se jedná o efektivní motivaci, jak držet firmu za každou cenu v neudržitelném tempu. Lidé tak přirozeně po těchto zkušenostech většinou mění zaměstnání.
Ne každý má však na výběr a to, co je ochotný zaměstnanec snést, se rovná často masochismu. Stejně tak postoj některých firem vypovídá o tom, že je jim osud zaměstnanců poněkud lhostejný. Jak vdokumentu Hranice práce naznačila česká dokumentaristka Apolena Rychlíková. Některé případy je však nutné vnímat s vykřičníkem. Kdo bezpochyby patří do kategorie nejhorších šéfů všech dob?
Zakladatel FBI
O tom, že J. Edgar Hoover je nekompromisní a tvrdý šéf, pocítili všichni levicově smýšlející lidé v USA během padesátých let. Zakladatel americké FBI byl na počátku studené války opravdu krutým lovcem komunistů v americké společnosti, což se dotklo třeba slavného kritika a krále komedie Charlieho Chaplina. Tomu byl znemožněn návrat do USA z rodné Velké Británie.
Lehké to však nemělo ani bezprostřední okolí zmíněného Hoovera. Ten měl podle svého životopisu k dispozici několik agentů úřadu, kteří museli být připravení 24 hodin jako osobní sluhové. Kdo tedy čekal kariéru policisty v utajení, který je na stopě velkého případu vlastizrady, musel se výrazně shrbit v zádech. Agenti totiž Hooverovi museli uklízet domácnost, posekat trávník a někteří dostávali neuvěřitelné úkoly.
Známá je informace o tom, že v laboratořích FBI museli vymýšlet vynález vyhřívaného toaletního prkénka. Kdo například Hooverovi neprojevil dostatečnou loajalitu a úctu, dostal okamžitý vyhazov a jeho kariéra byla zcela zlikvidována. Jak totiž příklad s Charlie Chaplinem dokazuje, Hoover byl extrémně pomstychtivý muž.
Nejpodlejší trik, jak prověřit oddanost zaměstnanců, šířil skrze svého sekretáře. Ten zaměstnancům prozrazoval tajná přání svého šéfa a zaměstnancům nezbývalo nic jiného než ze strachu přání vyplnit. Často se jednalo o velmi drahé dárky, které si tato velmi kontroverzní postava amerických dějin žádala.
Železniční magnát
Dalšího krutého šéfa najdeme znovu v USA. Jedná se o železničního magnáta George Pullmana. Tento úspěšný podnikatel z 19. století si pro kontrolu svých zaměstnanců vymyslel ideální prostředí. Kolem továren nechal vybudovat malá městečka, kde zaměstnanci museli bydlet. Člověk by řekl, že to nemusí být tak špatný nápad. Tomáš Baťa to se svým Zlínem zamýšlel podobně a vytvořil tak funkční kolos, kde se lidé cítili dobře. Pulman byl však poněkud jiný oříšek.
Zaměstnanci museli dodržovat hned několik velmi nekompromisních pravidel. Nesměli číst noviny, zajít do hospody a městem chodily hlídky, které šikanovaly zaměstnance, jestli mají ve svých domovech uklizeno. Kdokoliv porušil kázeň či hygienická pravidla na pracovišti či ve svém obydlí, dostal okamžitou výpověď. Vyhazov se netýkal pouze práce, ale dokonce města, které v té chvíli vyhozený zaměstnanec musel opustit.
Drsnou realitou Pullmanova podnikání byl i fakt, že dělníci dostávali vyplacené peníze pouze ve speciální měně, kterou mohli utrácet v Pullmanových obchodech. Kdo byl vyhozen z města, se tak automaticky ocitl zcela bez peněz.
Zcela pochopitelně se dělníci několikrát proti tvrdým pravidlům vzbouřili, ale Pullmanova moc byla silnější, a tak neváhal poslat třeba celou armádu, aby potlačila nepokoje. Stačí tedy zmínit jenom dva příklady těch nejhorších šéfů, aby si člověk uvědomil, že má ve svém zaměstnání na růžích ustláno.
Zdroje: britannica.com, fbi.gov, study.com, redakce
