Na jaře roku 1565 se Malta stala dějištěm jedné z nejdramatičtějších bitev raného novověku. Několik tisíc obránců dokázalo téměř čtyři měsíce odrážet mnohonásobně silnější osmanskou armádu a zastavit expanzi nejmocnější říše své doby.
Osmanská říše byla v polovině 16. století na vrcholu své moci. Sultán Sulejman I., známý jako Sulejman Nádherný, ovládal rozsáhlá území od Balkánu přes Blízký východ až po severní Afriku. Po dobytí Rhodu v roce 1522 vyhnal z ostrova johanity, kteří následně získali Maltu od císaře Karla V. Odtud podnikali útoky proti osmanským lodím a narušovali obchodní i vojenské trasy ve Středozemním moři.
Obrovská přesila Osmanů
Pro osmanské vedení představovala Malta trn v oku. Ostrov ležel mezi Sicílií a severní Afrikou a jeho ovládnutí by vytvořilo ideální základnu pro další výboje směrem k Itálii. V roce 1565 proto Sulejman vyslal jednu z největších expedic své vlády.
Přesný počet vojáků už se asi nikdy nedozvíme. Odhady však nejčastěji uvádějí, že Osmané přivezli přibližně 30 až 40 tisíc mužů, zatímco obránců bylo jen kolem osmi až devíti tisíc včetně johanitů, španělských vojáků, žoldnéřů i místních Malťanů. Samotných rytířů řádu bylo jen něco přes pět stovek.
Velení obránců převzal zkušený velmistr Jean Parisot de Valette, kterému bylo přes sedmdesát let. Přesto odmítal jakékoli úvahy o kapitulaci a od začátku prosazoval strategii tvrdé obrany každé pevnosti. Dobře věděl, že každým dnem získává čas pro očekávanou pomoc ze Sicílie.
Pevnost se držela měsíc
Prvním cílem Osmanů se stala pevnost svatého Elma. Vojenská logika byla jednoduchá, protože bez jejího dobytí nemohla flotila bezpečně využívat přístavy a pokračovat v hlavním útoku. Osmané předpokládali, že pevnost padne během několika dnů. Místo toho se proměnila v krvavý mlýnek na maso.
Posádka čítající jen několik stovek mužů odolávala více než měsíc nepřetržitému ostřelování a opakovaným útokům elitních janičářů. Obránci nakonec téměř všichni zahynuli, ale jejich odpor měl zásadní význam. Osmané přišli o tisíce zkušených vojáků a během bojů byl smrtelně zraněn také slavný korzár a velitel Dragut, jehož smrt znamenala citelnou ztrátu zkušeného stratéga.
Velmistr de Valette držel město nad vodou
Po pádu svatého Elma se hlavní boje přesunuly k městům Birgu a Senglea. Osmané zde opakovaně podnikali masivní útoky podporované těžkým dělostřelectvem. Docházelo k bojům na hradbách, v prolomených zdech i v ulicích měst. Obránci často opravovali opevnění během noci, aby ráno znovu čelili dalšímu bombardování.
Zde se naplno projevilo vedení velmistra de Valette. Nejenže koordinoval obranu, ale podle dobových svědectví se osobně účastnil bojů a povzbuzoval své muže přímo na hradbách. Jeho rozhodnutí neustoupit ani v okamžicích, kdy se situace zdála beznadějná, výrazně posilovalo morálku obránců.
Velkou roli sehráli také obyčejní obyvatelé Malty. Muži i ženy pomáhali s dopravou střeliva, hašením požárů, opravami opevnění nebo péčí o raněné. Je více než jasné, že bez jejich aktivního zapojení na hraně sebeobětování by obrana ostrova pravděpodobně nebyla možná.
Konečně dorazily španělské posily
Navzdory obrovské početní převaze se osmanským velitelům nedařilo dosáhnout rozhodujícího průlomu. Důležitou roli sehrály i spory mezi jednotlivými veliteli, špatnou koordinaci pozemních a námořních sil i podcenění odhodlání obránců. Každý další útok znamenal nové ztráty, zatímco čas pracoval proti útočníkům. Blížil se podzim a zásobování armády bylo stále obtížnější.
Rozhodující okamžik přišel začátkem září. Na Maltě se konečně vylodily dlouho očekávané španělské posily ze Sicílie. Jejich počet nebyl nijak ohromující, ale vyčerpaní Osmané uvěřili, že dorazila mnohem větší armáda. V kombinaci s vysokými ztrátami a zhoršujícím se počasím se velitelé rozhodli obléhání ukončit a 8. září 1565 ostrov opustili.
Konec osmanské převahy ve Středomoří
Vojensky neznamenalo vítězství konec osmanské převahy ve Středomoří. Osmanské loďstvo zůstalo silné a ještě o šest let později se střetlo s křesťanskou koalicí v bitvě u Lepanta. Přesto mělo vítězství na Maltě mimořádný psychologický význam. Poprvé po dlouhé době se ukázalo, že zdánlivě neporazitelnou osmanskou armádu lze zastavit dobře připravenou obranou.
Po skončení obléhání začala výstavba nového opevněného města Valletta, pojmenovaného po velmistrovi de Valettovi. Nová metropole se stala jednou z nejmodernějších pevností své doby a symbolem vítězství, které výrazně ovlivnilo další vývoj ve Středomoří. Malta zůstala v rukou johanitů ještě více než dvě století.
Obléhání Malty dnes představuje učebnicový příklad toho, že o výsledku války nerozhoduje pouze počet vojáků. Stejně důležité jsou kvalita opevnění, logistika, velení, morálka a schopnost vydržet déle než protivník. Souhra těchto faktorů umožnila malé posádce odrazit jednu z nejsilnějších armád 16. století.
Časová osa události
- 1522 – Osmané dobývají Rhodos, johanité ostrov opouštějí.
- 1530 – Řád johanitů získává Maltu od Karla V.
- 18. května 1565 – Osmanská invazní flotila připlouvá k Maltě.
- 24. května 1565 – Začíná intenzivní útok na pevnost sv. Elma.
- 23. června 1565 – Po více než měsíci padá pevnost sv. Elma.
- červenec–srpen 1565 – Hlavní boje o Birgu a Sengleu.
- 23. června 1565 – Na následky zranění umírá osmanský velitel Dragut.
- 7. září 1565 – Na Maltu dorážejí španělské posily ze Sicílie.
- 8. září 1565 – Osmané ukončují obléhání a stahují se.
- 1566 – Začíná výstavba města Valletta.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.um.edu.mt/library/oar/bitstream
https://www.ebsco.com/research-starters/history/siege-malta
https://www.journals.uchicago.edu/doi/10.2307/4144120
https://www.orderofmalta.int/news/the-great-siege-of-malta-450-years-ago
