Prodej značek, patentů i celých firem do zahraničí už není výjimkou. Jak funguje převod duševního vlastnictví, proč se české podniky dostávají do rukou zahraničních investorů a jakou roli v tom hraje Čína? Vysvětluje patentová zástupkyně Lenka Musilová.
Duševní vlastnictví dnes často představuje nejcennější část firmy — ať už jde o značku, patent, know-how nebo celý příběh, který podnik buduje roky. Přesto se o jeho ochraně a prodeji stále mluví spíše okrajově. Jak takové transakce probíhají v praxi, co všechno zahrnují a proč se někdy české značky dostávají do zahraničních rukou? Nejen o tom jsme mluvili s patentovou zástupkyní Lenkou Musilovou, která se specializuje na ochranné známky a průmyslové vzory v Česku i v zahraničí.
Prodávají české firmy známky a patenty do Číny? Ano, stává se to — i když zatím spíše výjimečně. Do budoucna ale očekávám, že takových případů bude přibývat. Ve skutečnosti ale většinou nejde jen o prodej ochranné známky nebo patentu. Častěji dochází k prodeji celého podniku, jehož součástí jsou i veškerá průmyslová práva. Je to komplexnější proces, protože kromě samotné značky nebo patentu se převádí také know-how, výrobní postupy a další související práva. Typicky se tak prodává buď celý podnik, nebo jeho část, která zahrnuje kompletně vybudovaný brand. V praxi přitom často zůstává česká společnost aktivní na domácím trhu a zároveň spravuje i duševní vlastnictví.
Lze uvést konkrétní firmu? Převody existují, ale většinou nejsou veřejně dohledatelné, protože bývají chráněny smluvní mlčenlivostí. Já sama jsem realizovala několik převodů do zahraničí, včetně jednoho do Číny, ale konkrétní firmy jmenovat nemohu. Řešili jsme ale například i opačný případ — převod duševního vlastnictví při koupi německého podniku českou společností.
Veřejně známý je například prodej značky Lobkowicz do Číny. Jak to probíhalo? V roce 2015 koupila skupina CEFC China Energypivovary Pivovary Lobkowicz. Nešlo ale o přímý prodej ochranných známek. Čínský investor koupil firmu, která tyto značky vlastní. To je běžná praxe — ochranné známky zpravidla zůstávají v rámci společnosti, která podniká a vyrábí. Firmy tedy nezanikají, pouze změní vlastníka.
Co by se stalo, kdyby se ochranné známky převedly přímo do Číny? Česká firma by si je musela licencovat zpět, což obvykle nedává ekonomický ani právní smysl. Když zahraniční investor kupuje český podnik, nekupuje jen budovy nebo technologie, ale především značku, receptury, know-how a celý příběh firmy. To dobře ukazuje, jak obrovskou hodnotu dnes duševní vlastnictví má, i když si to mnoho podnikatelů stále neuvědomuje.
Znamená to, že se výroba přesouvá do Číny? Ne nutně. Záleží na konkrétní transakci. Kompletní přesun výroby je spíše výjimečný, protože je finančně i logisticky velmi náročný. Častější je vstup zahraničního investora do české firmy. Ten získá práva k užívání značky, přístup k know-how nebo distribučním kanálům, ale samotná výroba může zůstat v Česku.
Je tedy rozdíl mezi prodejem značky a prodejem firmy? Ano, zásadní. Pokud firma prodá ochrannou známku nebo patent, zcela se vzdává práv k jejich užívání. Může dál fungovat, ale pod jinou značkou. Typickým příkladem je Pietro Filipi, která své ochranné známky prodala v insolvenci — značka existuje dál, ale původní firma zanikla. Podobné případy najdeme i u značek jako Vineanebo Otma. Naopak při prodeji celé firmy se převádí vše — zaměstnanci, výroba, technologie, smlouvy i duševní vlastnictví. To byl případ například akvizice společnosti Hamé norskou skupinou Orkla.
Může firma dál existovat, i když prodá svou značku? Ano, ale musí fungovat pod jiným názvem. To je zásadní rozdíl oproti prodeji celého podniku, kdy firma pokračuje dál, jen s novým vlastníkem.
Zmínila jste licencování. Co to znamená? Licencování je v praxi nejběžnější způsob práce s duševním vlastnictvím. Majitel si práva ponechá, ale umožní někomu jinému je využívat za poplatek — jde vlastně o „pronájem“ značky nebo patentu. Tento model je velmi častý například ve strojírenství nebo IT, protože firmě umožňuje své know-how dál zhodnocovat, aniž by o něj přišla. Když se tedy řekne, že firma „prodala patent“ nebo „prodala značku“, může to znamenat různé věci — od skutečného převodu až po licenční spolupráci.
Proč firmy k takovým krokům přistupují? Důvodů je více, ale často hraje roli ekonomická situace firmy. Setkala jsem se i s případem, kdy majitel prodal firmu a přesunul podnikání do zahraničí, protože podnikatelské prostředí v Česku pro něj bylo dlouhodobě neudržitelné — kvůli rostoucí administrativě, regulacím i daňové zátěži. Obávám se, že podobných případů může přibývat.
Dříve se hodně mluvilo o kopírování evropských výrobků v Číně. Platí to stále? Tento model stále existuje, ale už není dominantní. Povědomí o ochraně duševního vlastnictví roste a firmy se aktivně brání proti porušování práv. Zároveň se mění i samotná Čína — jde o obrovský a specifický trh, kde může být pro firmy výhodnější koupit originální značku než ji napodobovat. Neplatí to absolutně, ale trend je patrný. A zajímavé je, že řada světových „originálů“ se stejně vyrábí právě v Číně. Podobnou roli dnes hraje například i Turecko, které patří mezi významné producenty padělků. Celkově ale platí, že s rostoucím důrazem na ochranu práv kopírování postupně ubývá.
Zdroj: autorský rozhovor
