Vznik filmu Hříšný tanec připomínal spíš boj o přežití než cestu k hollywoodskému hitu. Dnes kultovní snímek provázely odmítnuté nabídky, zranění herců, spory na place i tragická událost, která poznamenala život hlavní představitelky.
Když se v roce 1987 objevil v amerických kinech film Hříšný tanec a o dva roky později dorazil i do československé distribuce, málokdo čekal, že z nízkorozpočtového romantického dramatu vznikne jeden z nejúspěšnějších filmů své generace. Dnes je příběh Baby a Johnnyho součástí popkultury, ale cesta na plátna byla mnohem komplikovanější, než se může zdát.
Scénář, který nikdo nechtěl
Autorka scénáře Eleanor Bergstein čerpala ze svých vlastních vzpomínek na letní pobyty v rekreačních střediscích v pohoří Catskills. Její příběh o první lásce, společenských rozdílech, tanci a kontroverzním tématu nelegálního potratu však dlouho narážel na nezájem studií. Projekt putoval od jednoho producenta k druhému a opakovaně byl odmítán. Teprve společnost Vestron Pictures se rozhodla riskovat a film financovat.
Ani během natáčení nebylo vyhráno. Potenciální sponzoři požadovali odstranění dějové linky s potratem Penny, Bergstein však odmítla ustoupit. Tvrdila, že právě tato zápletka uvádí do pohybu celý příběh a bez ní by film ztratil smysl. Nakonec zůstala ve scénáři beze změn.
Patrick Swayze nebyl samozřejmou volbou
Hlavní mužskou roli tanečníka Johnnyho Castlea získal Patrick Swayze, přestože se kvůli problémům s kolenem zvažovalo, zda vůbec zvládne náročné choreografie. Scenáristka ho však od začátku považovala za ideální volbu a odmítala hledat náhradu. Mezi kandidáty se přitom objevili i Billy Zane, Val Kilmer nebo Benicio del Toro.
Swayze navíc během natáčení utrpěl další zranění. Při scéně na kládě spadl a zhoršil si chronické potíže s kolenem natolik, že musel podstoupit ošetření a produkce se na čas zdržela. Přesto odmítal používat kaskadéra a většinu scén natočil sám.
Chemie na plátně, konflikty mimo kameru
Přestože dnes patří dvojice Johnny a Baby k nejslavnějším filmovým párům všech dob, skutečnost byla složitější. Jennifer Grey a Patrick Swayze se znali už z natáčení filmu Rudý úsvit a jejich vztah nebyl zrovna přátelský. Grey dokonce zpočátku nechtěla, aby Swayze roli získal. Producenti i režisér ale věřili, že právě jejich napětí vytváří mimořádnou energii, která funguje před kamerou.
Během natáčení se konflikty opakovaly, zejména při tanečních zkouškách. Když však tvůrci hercům znovu promítli jejich společné kamerové zkoušky, oba si uvědomili, jak silně jejich vzájemná chemie na obrazovce působí. To pomohlo situaci uklidnit.
Zajímavostí je, že některé z nejslavnějších scén vznikly spontánně. Například moment, kdy si Baby a Johnny pohrávají na podlaze během nácviku tance, nebyl původně součástí scénáře. Režisér ho zařadil až poté, co viděl herce improvizovat mezi záběry.
Tragédie před premiérou
Jen několik dní před uvedením filmu zažila Jennifer Grey událost, která zásadně ovlivnila její život. Na dovolené v Severním Irsku cestovala se svým tehdejším partnerem, hercem Matthew Broderickem. Při dopravní nehodě zahynuly dvě ženy z druhého vozu.
Grey utrpěla zranění krku a psychické následky tragédie si nesla dlouho poté. Zatímco film slavil obrovský úspěch a z Jennifer udělal hvězdu, sama herečka přiznávala, že nebyla schopná si toto období naplno užít.
Scéna, kterou se bála zkoušet
Jedním z nejikoničtějších okamžiků filmové historie je závěrečný taneční zvedačkový prvek. Málokdo ale ví, že Jennifer Grey ho před natáčením prakticky netrénovala. Měla z něj strach a rozhodla se, že ho vyzkouší až přímo před kamerou. Její nervozita, která je ve scéně patrná, tak nebyla hraná.
Také slavná věta „Baby nebude sedět v koutě“ se mohla do filmu vůbec nedostat. Patricku Swayzemu připadala příliš patetická a snažil se přesvědčit tvůrce, aby ji vyškrtli. Nakonec zůstala a stala se jednou z nejcitovanějších filmových hlášek všech dob.
Z malého filmu světový fenomén
Rozpočet filmu činil přibližně 4,5 milionu dolarů, ale tržby nakonec přesáhly 200 milionů. Snímek se stal obrovským hitem nejen v kinech, ale také na videokazetách. Byl dokonce prvním filmem, který překonal hranici jednoho milionu prodaných kopií na domácím videu.
Úspěch pomohl katapultovat Patricka Swayzeho mezi největší hollywoodské hvězdy konce osmdesátých let. Následovaly filmy jako Hříšný tanec, Ghost nebo Bod zlomu. Herec však v roce 2009 podlehl rakovině slinivky. Jennifer Grey se k odkazu filmu opakovaně vracela. V roce 2010 vyhrála americkou taneční soutěž Dancing with the Stars, kde vzdala Swayzemu hold choreografií inspirovanou právě Hříšným tancem.
Film se dočkal pokračování, televizních adaptací, muzikálového zpracování i remaku. Přesto žádná z novějších verzí nedokázala zopakovat kouzlo originálu. To spočívalo právě ve spojení charismatu Patricka Swayzeho, přirozenosti Jennifer Grey a příběhu, který vznikl z osobních vzpomínek Eleanor Bergstein. Z původně podceňovaného projektu se tak stal fenomén, který ani po téměř čtyřiceti letech neztratil své místo mezi nejslavnějšími romantickými filmy všech dob.
