V dějinách křížových výprav existuje jen málo rozhodnutí, která měla tak katastrofální následky jako pochod krále Guye z Lusignanu k Tiberiadě v létě roku 1187. Jediný rozkaz změnil poměr sil na Blízkém východě a během několika měsíců vedl ke ztrátě Jeruzaléma.
Guy z Lusignanu patří k nejrozporuplnějším vládcům křižáckého Jeruzalémského království. Pro jedny byl panovníkem, který se ocitl v bezvýchodné situaci a stal se obětí okolností. Pro druhé představuje učebnicový příklad velitele, jenž ignoroval zkušenější rádce a jediným chybným rozhodnutím zničil celé království. Po bitvě u Hattínu už křižáci nikdy nezískali zpět postavení, které na Blízkém východě budovali téměř sto let.
Část šlechty ho nikdy neuznala
Guy pocházel z francouzského rodu Lusignanů a do Svaté země přišel jako poměrně nevýznamný šlechtic. Jeho život se obrátil naruby roku 1180, kdy se oženil se Sibylou, sestrou jeruzalémského krále Balduina IV. Po smrti malomocného krále a následné dynastické krizi se právě Guy stal roku 1186 jeruzalémským králem. Ne všichni domácí baroni jej však uznávali, část šlechty považovala nového panovníka za nezkušeného cizince, který nerozumí politické ani vojenské realitě Svaté země.
Napětí uvnitř křižáckého státu přicházelo ve chvíli, kdy proti němu stál mimořádně schopný protivník. Saladin během několika let sjednotil Egypt, Sýrii i značnou část muslimského světa. Na rozdíl od roztříštěných křižáckých států mohl plánovat dlouhodobou strategii a čekat na vhodný okamžik. Ten přišel roku 1187.
Osudová chyba, která všechno změnila
Záminku mu poskytl Renaud z Châtillonu, který navzdory uzavřenému příměří přepadl muslimskou karavanu. Saladin slíbil pomstu a začal připravovat rozsáhlou ofenzivu. V létě oblehl město Tiberias, jehož obránkyní byla manželka hraběte Raimonda III. z Tripolisu. Zde se odehrála rozhodující válečná porada.
Raimond, zkušený velitel dobře znalý místních podmínek, doporučoval zůstat v táboře u pramenů v Saffúriji. Křižáci zde měli dostatek vody i výhodnou obrannou pozici. Saladin by podle něj dlouhodobé obléhání Tiberiady nevydržel a nakonec by byl nucen ustoupit. Jinými slovy radil nechat protivníka vyčerpat a nepřijmout bitvu za nevýhodných podmínek.
Guy se však rozhodl jinak. Pod tlakem templářského velmistra Gerarda de Rideforta i části šlechty vydal rozkaz vytáhnout na pomoc Tiberiadě. Šlo o osudovou chybu. Křižácké vojsko muselo pochodovat v červencovém vedru přes vyprahlou krajinu bez dostatečných zdrojů vody. Saladin přesně věděl, co dělá. Jeho lehká jízda neustále útočila na pochodující kolony, ostřelovala je šípy a především jim znemožňovala dostat se ke studnám. Křižáci byli stále unavenější, žíznivější a ztráceli soudržnost.
Saldin trpělivě čekal na svou příležitost
Když 4. července dorazili k pahorkům známým jako Hattínské rohy, byli prakticky obklíčeni. Saladin navíc nechal zapálit okolní suchou trávu. Kouř, horko a nedostatek vody proměnily bojiště v past. Těžká evropská jízda, která byla za normálních okolností nejsilnější zbraní křižáků, ztratila schopnost provést rozhodující útok. Vyčerpaní rytíři útočili nekoordinovaně a byli postupně rozdrceni.
Bitva skončila naprostou katastrofou. Většina jeruzalémské armády byla zabita nebo zajata. Do Saladinových rukou padl i relikviář s Pravým křížem, jeden z nejposvátnějších symbolů latinského křesťanstva. Král Guy skončil v zajetí, zatímco Renauda z Châtillonu Saladin osobně popravil za opakované porušování příměří.
Zde se ukázalo, proč je Guyovo rozhodnutí považováno za jeden z nejhorších vojenských omylů středověku. Samotná bitva totiž nebyla příčinou pádu Jeruzaléma, ale odstranila jedinou sílu, která mu mohla účinně bránit. Bez polního vojska zůstala města prakticky bez obrany. Saladin postupoval téměř bez odporu. Během několika týdnů obsadil jedno křižácké město za druhým. Když v září dorazil k Jeruzalému, obránci měli jen zlomek sil, které ještě několik měsíců předtím tvořily armádu království. Po krátkém obléhání město 2. října 1187 kapitulovalo. Po téměř devadesáti letech se Jeruzalém znovu dostal do muslimských rukou.
Je viníkem pouze on?
Je však spravedlivé vinit pouze Guye? Je třeba poukázat i na to, že král čelil mimořádně složité situaci. Království bylo rozdělené vnitřními spory, část šlechty mu nedůvěřovala a politický tlak na záchranu Tiberiady byl obrovský. Pokud by město ponechal svému osudu, mohl být obviněn ze zbabělosti nebo zrady vlastních spojenců. Přesto většina badatelů uznává, že vojensky bylo setrvání u pramenů mnohem rozumnější variantou. Saladin totiž dosáhl přesně toho, co chtěl – donutil protivníka bojovat tam, kde měl absolutní převahu.
Guy z Lusignanu byl po roce propuštěn ze zajetí a ještě dlouhá léta působil ve Svaté zemi. Ztracenou autoritu už ale nikdy nezískal. Jeho jméno zůstalo navždy spojeno s Hattínem – bitvou, která otevřela Saladinovi cestu k Jeruzalému a zásadně změnila dějiny křížových výprav.
Časová osa událostí
- 1180 – Guy z Lusignanu se žení se Sibylou, sestrou jeruzalémského krále Balduina IV.
- 1186 – Po dynastické krizi se stává jeruzalémským králem.
- Jaro 1187 – Renaud z Châtillonu přepadá muslimskou karavanu a porušuje příměří se Saladinem.
- 2. července 1187 – Saladin zahajuje obléhání Tiberiady.
- 3. července 1187 – Guy opouští bezpečný tábor u pramenů v Saffúriji a vyráží na pomoc městu.
- 4. července 1187 – Drtivá porážka křižáků v bitvě u Hattínu, Guy padá do zajetí.
- 2. října 1187 – Jeruzalém kapituloval před Saladinem.
- 1188 – Guy je propuštěn ze zajetí.
- 1192 – Stává se králem Kypru, kde vládne až do své smrti roku 1194.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.worldhistory.org/Battle_of_Hattin
