Krátká vláda Spytihněva II. patří k nejkontroverznějším obdobím raných českých dějin. Kníže, který vládl pouhých šest let, se pokusil jediným tahem upevnit svou moc a podle kronikáře Kosmy nechal vyhnat ze země tisíce Němců. Mohlo to ale být mnohem složitější.
Když 10. ledna 1055 zemřel Břetislav I., zanechal po sobě jedno z nejsilnějších českých knížectví své doby. Během své vlády rozšířil moc Přemyslovců, získal ostatky svatého Vojtěcha z Hnězdna a pokusil se zajistit stabilitu dynastie zavedením seniorátu. Nejstarší z rodu měl vždy vládnout v Praze, zatímco mladší bratři měli spravovat moravské úděly. Na papíře šlo o promyšlený systém. Ve skutečnosti se ale stal zdrojem konfliktů.
Doslovný překlad nedává smysl
Právě nejstarší syn Spytihněv II. se po otcově smrti ujal vlády a téměř okamžitě začal měnit pravidla hry. Jeho panování trvalo pouhých šest let, přesto patří mezi nejdiskutovanější období raných českých dějin. Důvodem není délka vlády, ale razance, s níž se pustil do upevňování vlastní moci.
Největší pozornost dodnes poutá zpráva kronikáře Kosmy. Ten o novém knížeti napsal, že „kdokoli byl nalezen z rodu německého, ať bohatý nebo chudý nebo poutník, kázal najednou do tří dnů vyhostiti ze země české“. Tento výrok bývá často citován jako důkaz prvního velkého vyhnání Němců z českých zemí. Jenže právě zde začíná spor mezi středověkou kronikou a moderní historiografií. Historici ale dnes upozorňují, že doslovný výklad Kosmových slov nedává příliš smysl.
České knížectví bylo už v polovině 11. století úzce propojeno se Svatou říší římskou. Němečtí kupci přiváželi zboží do Prahy, němečtí duchovní působili v církevních institucích a Přemyslovci uzavírali s německou šlechtou sňatky. Ostatně i Spytihněvova manželka Ida pocházela z mocného rodu Wettinů a jeho matka Jitka byla rovněž německého původu. Pokud by skutečně nařídil plošné vyhnání všech Němců, dostal by se do přímého konfliktu s říší, na níž byl politicky i hospodářsky závislý. Žádné zprávy o takové diplomatické krizi však neexistují.
Především šlo o moc
Mnohem pravděpodobnější je, že Kosmas použil výraznou zkratku. Pravděpodobně tedy nešlo o etnickou čistku, ale o odstranění konkrétních lidí, kteří představovali pro nového knížete politické riziko. Vyhnáni mohli být němečtí dvořané, úředníci nebo duchovní spojení s předchozí mocenskou skupinou. Ve středověkých kronikách nebylo neobvyklé, že autor zobecnil omezenou událost do velkolepého symbolického gesta.
Že šlo především o moc, potvrzují i další Spytihněvovy kroky. Prakticky okamžitě po převzetí vlády začal odstraňovat všechny, kdo mohli jeho postavení ohrozit. Jeho matka Jitka musela odejít do exilu, stejně jako abatyše kláštera sv. Jiří, s níž měl Spytihněv dlouhodobý spor ještě z doby budování pražského opevnění. Kroniky popisují, že si její urážku pamatoval dlouhá léta a po nástupu na trůn jí vše vrátil.
Nevynechal ani vlastní bratry
Ještě tvrdší postup zvolil vůči vlastním bratrům. Břetislavův systém předpokládal, že budou vládnout na Moravě jako údělná knížata. Spytihněv ale nechtěl připustit vznik silných regionálních center, která by mohla ohrozit Prahu. Konráda a Otu zbavil jejich údělů a povolal je ke svému dvoru, kde jim přidělil spíše symbolické funkce. Vratislav situaci vyhodnotil jako natolik nebezpečnou, že utekl do Uher. Teprve později se oba bratři usmířili, když Spytihněv pochopil, že spojenectví Vratislava s uherským králem by mohlo být ještě větší hrozbou než jeho návrat na Moravu.
Napětí zasáhlo také moravskou šlechtu. Kosmas píše o stovkách velmožů, kteří byli zatčeni nebo drženi jako rukojmí, aby zajistili věrnost novému panovníkovi. I když mohou být čísla nadsazená, samotný fakt rozsáhlých represí historici obecně nezpochybňují. Spytihněv chtěl jasně ukázat, že po nástupu na trůn nebude tolerovat žádnou opozici.
Obrátil se pro Sázavskému klášteru
Další kontroverzní kapitolou se stal Sázavský klášter. Ten představoval poslední významné centrum slovanské liturgie v českých zemích. Klášter založený svatým Prokopem používal staroslověnštinu a navazoval na cyrilometodějskou tradici. Spytihněv však slovanské mnichy vyhnal a nahradil je benediktiny z Břevnova, kteří sloužili bohoslužby latinsky. Často bývá tento krok spojován s údajnou nenávistí k Němcům, paradoxně ale znamenal pravý opak – posílení západní, latinské orientace české církve.
Důvodů bylo několik. Latinská liturgie měla podporu papežství i západní Evropy a posilovala mezinárodní postavení českého knížectví. Zároveň mohl Spytihněv odstranit duchovní komunitu, která nebyla plně pod jeho kontrolou. Náboženské důvody se tak prolínaly s politickými.
Rozporuplná postava našich dějin
Přes svou pověst tvrdého vládce nebyl Spytihněv pouze ničitelem starých pořádků. Za jeho vlády začala přestavba rotundy sv. Víta na reprezentativní románskou baziliku, vznikla litoměřická kapitula a český panovník získal od papeže mimořádné privilegium nosit při slavnostních příležitostech biskupskou mitru. Šlo o výjimečné ocenění, které zdůrazňovalo rostoucí význam přemyslovského státu v křesťanské Evropě.
Jeho vláda skončila nečekaně. V lednu 1061 Spytihněv zemřel pravděpodobně během tažení na severní Moravě. Bylo mu sotva třicet let. Na trůn nastoupil jeho bratr Vratislav II., který se později stal prvním českým králem. Mnohé z kroků svého předchůdce sice zmírnil, ale centralizovanější podoba přemyslovského státu už zůstala zachována.
Spytihněv II. tak dodnes představuje jednu z nejrozporuplnějších postav českého středověku. Tradiční obraz vládce, který z vlasteneckých důvodů vyhnal Němce z Čech, dnes historická věda opouští. Místo něj se objevuje realističtější portrét panovníka, jenž využil nástup na trůn k rozsáhlé čistce mezi svými odpůrci. Kosmova slavná věta proto nevypovídá ani tak o národnostním konfliktu, jako spíše o nekompromisním boji o moc, který formoval český stát na další desetiletí.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.e-stredovek.cz/post/spytihnev-ii
