V únoru 1960 byla v sušické nemocnice oznámena dvě úmrtí novorozenců. Zatčena byla zdravotní sestra Marie Fikáčková, které bylo jen 24 let. Obě holčičky měly těžké poranění mozku, jedna z nich dokonce zlomeniny rukou. Jaké hrůzy si musely děti vytrpět? Sestra vypověděla, že jí lezl na nervy dětský pláč.
Psal se 28. únor 1960 a během téměř šestihodinového výslechu se Marie Fikáčková doznává, že pět dní zpátky přímo na porodním oddělení úmyslně pomačkala hlavu a zlámala obě ruce holčičce, které bylo sotva 20 hodin.
Stejný den způsobila úmyslné zranění novorozenci, kterému bylo pět týdnů. Následkem těchto zranění obě děti zemřely. Fikáčková se při výslechu také přiznala, že ublížila dalším deseti novorozencům. Ty ale podle útok přežili.
Hororové příběhy o vpichování jehel
Zpráva o zatčení slušné, pracovité a pokorné sestry se okamžitě roznesla po celém městě. Byla velmi oblíbená a někteří nevěřili, že by byla něčeho takového vůbec schopna. První vlna solidarity se změnila v nenávist – najednou v očích veřejnosti mohla za každé úmrtí, které se v sušické porodnici do teď stalo. Nechyběly ani hororové příběhy o vpichování jehel do očí a hlav novorozenců. Nic z toho prokázáno nebylo, historky už si ale žily svým životem.
Měla být povýšena za dobrou práci
Fikáčková pocházela z nemajetné rodiny, i po válce se hlásila k německé národnosti. Její dětství nebylo šťastné. Otec byl alkoholik a násilník. Když ale nastoupila do tehdejšího Ústavu národního zdraví v Sušici, nadřízení si její pracovní morálku chválili. Byla prý slušná, inteligentní a pracovitá. Nikoho by nenapadlo, čeho je schopna. Při výslechu později uvedla, že jí terorizoval mentálně postižený bratr.
V době vražd byla vdaná a bezdětná. Měla být přitom během pár dní povýšena na pozici vrchní sestry.
Bití dětí jsem dělala během menstruace, uvedla
Jejím motivem byla nenávist k dětem. Nesnesla dětský pláč. Do protokolu uvedla: „Bití dětí jsem dělala v době, když jsem měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mně vzbudilo úplnou nenávist k dětem“.
Znalci ji shledali příčetnou, ale se sklonem k depresím a výbuchům vzteku. Odsouzena byla k trestu smrti. Byla první ženou, postavenou za kriminální trestné činy od roku 1918.
Zdroj: kriminalistika.eu, iDNES.cz, denik.cz
