Za méně než 300 let Vikingové prozkoumali nejméně čtyři kontinenty, rozšířili se ze Skandinávie všemi směry, aby napadli a obchodovali s civilizacemi po celé Evropě i mimo ni. Ale jak daleko se Vikingové opravdu dostali a proč stále toužili po dobrodružství?
Největší motivací Vikingů, proč plundrovali další a další země, bylo bohatství. „Byli si velmi dobře vědomi toho, co se v té době dělo v Anglii a na evropském kontinentu,“ vysvětlila pro web livescience.com Alexandra Sanmark, profesorka středověké archeologie na University of the Highlands and Islands ve Skotsku. „Věděli, že je k dispozici bohatství, vždyť s těmi lidmi obchodovali už dlouho. Pak jim došlo, že není třeba obchodu, že si mohou prostě brát, co chtějí.“
Nejprve nájezdy, pak osídlení
Zpočátku se organizované flotily (793 až 1066 n. l.) během letních měsíců plavily ze Skandinávie na nájezdy a na podzim se vracely se svou kořistí. Postupem času se tito dobyvatelé začali na nových územích usazovat a přiváděli rodiny, aby zde vytvořily trvalé osady a důležité základny.
„V některých obdobích dostávali území. Ale kromě krále Knuta nedokázali vytvořit celistvé říše,“ má jasno Ellen Nӕss, archeoložka z Muzea kulturní historie v norském Oslu. „Archeologové tomu říkají pirátské království – bylo tam mnoho samostatných vojevůdců nebo vládců, kteří někdy vytvořili obrovské armády, jindy pak operovali v menších nezávislých skupinách. Prospěch z toho měli všichni. Nemělo to nic společného s národní hrdostí, byla to o osobní moci a bohatství.“
Grónsko bylo důležitá základna
První expedice na západ mířily do severního Skotska, kde rychle vytlačili původní obyvatelstvo a založili vikingské osady. Odtud byly možné další krátké plavby na nedaleké Hebridy a Faerské ostrovy, což nakonec umožnilo Vikingům do roku 870 plout až na Island.
Asi nejpůsobivější je, že kolem roku 1000 podnikli své první plavby přes Atlantik do jihozápadního Grónska, než konečně dosáhli L’Anse aux Meadows v kanadském Newfoundlandu, 3900 kilometrů od Norska. Ale zatímco tento úspěch byl ukazatelem výjimečných dovedností Vikingů jako námořníků a navigátorů, důkazy naznačují, že v severoamerické osadě nezůstali dlouho.
„Grónsko bylo pro Vikingy nepochybně důležité, aby cestovali tam a zpět na Newfoundland,“ uvedla Nӕss pro Live Science. „Jedním z důležitých zdrojů, které našli v Grónsku byl mrož, kterého lovili pro cenné slonovinové zuby.“ Studie z dubna 2023 publikovaná v časopise Antiquity zjistila, že tito průzkumníci dokonce přivezli velké stromy ze Severní Ameriky na stavbu v grónských osadách.
V Bagdádu se usadili
Jejich expanze na východ měla zcela jiný charakter. Vikingští válečníci, kteří se drželi vodní cesty, překročili Baltské moře a cestovali po vnitrozemských řekách ve východní Evropě a Rusku, prošli současným Kyjevem na Ukrajině a ruským Novgorodem během 900 let až dolů do Konstantinopole v Byzanci. Bagdád navštívili kolem roku 1000.
„Byl obrovský rozdíl v civilizaci, na kterou narazili a jsem si jistý, že na ně udělalo velký dojem, když by viděli budovy, oblečení a artefakty i arabské mince,“ doplnil Sanmark. „Tady se Vikingové soustředili spíše na obchodování než na nájezdy, usadili se v místní populaci a stali se velmi mocnými.“
Kontakt s Čínou a Indií
Ve skutečnosti se Vikingové pravděpodobně vydali ještě dále na východ, než mohou archeologové přesvědčivě dokázat. „Můžeme je vysledovat přes pohřby, osady nebo písemné prameny. Ale nakonec je přesvědčivé jen to, co se s nimi vrátilo do Skandinávie. Ve Švédsku je hedvábí z Číny, ale nevíme, jestli si pro tento materiál přímo došli. Ale určitě měli spojení až do Číny a Indie, o tom není pochyb,“ má jasno Sanmark.
Méně známá je expanze Vikingů na jih, kolem severního pobřeží Francie, Pyrenejského poloostrova (Španělsko a Portugalsko) a konečně podél severního pobřeží Afriky na počátku 11. století. Kvůli náročným suchým podmínkám a nedostatku vodních cest se však nikdy nepokusili překročit Saharu a expandovat dále do Afriky.
„Pokud jde o vzdálenost, osada na Newfoundlandu je pravděpodobně nejdále, kam se dostali. Ale kulturně byl Bagdád pro Vikingy možná ještě větší cestou do neznáma,“ usmívala se Nӕss.
Zdroje: livescience.com, englishhistory.net
