Přenos obrazu na dálku byl na počátku dvacátého století nedotknutelný sen. Do chvíle, než na scénu v roce 1926 přišel Angličan John Baird. Svět tehdy šokoval experimentálním vysíláním velmi nedokonalého obrazu. I tak se začala psát historie a Bairdův vynález byl revolucí. Jak se historie televizního vysílání vyvíjela u nás?
V předválečném období se vývoj televizního vysílání v Československu odehrával na úrovni několika zaujatých nadšenců. První televizor, který přijímal vlny vysílané z experimentálního signálu Johna Bairda, se podle dochovaných informací objevil u Františka Piláta. Ten, jako tehdejší student techniky, vynalezl něco, co se televizi moc nepodobalo, ale byl první v Československu, kdo zahraniční vysílání přijímal.
Zneuznaný průkopník
V Československu však žil jiný nejaktivnější průkopník televizního vysílání, tím byl Jaroslav Šafránek. V roce 1935 se tento docent experimentální fyziky na UK v Praze světu pochlubí vlastním, fungujícím televizním zařízením. Vykonával s ním cesty po republice, kde ho předváděl veřejnosti. Vědec na lidi působil jako kouzelník.
Šafránek během celého vývoje televizního vysílání bojoval s minimálními finančními prostředky. Klacky pod nohy mu údajně házelo i ministerstvo pošt a telegrafů. Odmítalo povolit Šafránkovi vysílání do veřejného éteru. Vynález tak mohl fungovat pouze na přednáškách po republice a v laboratoři.
Ministerstvo v té době pozorně sledovalo vývoj televizního vysílání ve světě. V Německu se pravidelně objevovalo od roku 1935 a v kolébce televize, tedy v Anglii, se připravovala výroba prvního masového vysílání. U nás se tedy úřady rozhodly vyčkávat na propracovanější projekt, než byl ten Šafránkův.
Nikdy tak nepřekročil stín vědeckého vynálezu a jeho osoba se nikdy nedočkala velkého veřejného uznání. Nástup nacistického Německa definitivně přerušil jeho práci, protože po uzavření všech československých vysokých škol byla jeho laboratoř zcela zničena.
Studio Praha
Šafránek se po válce oboru nevěnoval, ale právem mu náleží titul popularizátora televizního vysílání. V poválečném Československu se vývoj v plošném vysílání zařadil mezi ty nejprogresivnější. V březnu 1948 bylo novinářům představeno televizním zařízení československé výroby a televizní studio bylo jednou z hlavních atrakcí na Mezinárodní rozhlasové výstavě MEVRO pořádané ve dnech 15. 5.- 11. 6. 1948 na pražském Výstavišti.
1. května 1953 se datuje první zahájení pravidelného zkušebního televizního vysílání ze Studia Praha. Vysílalo se ve frekvenci 3 dny v týdnu a až v roce 1958 se program spustil na celý týden. V září 1961 mělo televizní přijímač v domácnostech něco kolem jednoho milionu lidí. Od té doby se rozvíjí prudký nárůst diváků a popularita televize v Československu se rozvíjí skoro do každé domácnosti. Studia i program se stávají profesionálnější a v roce 1973 si český divák může pořídit i barevnou televizi. Dnes je televizor v domácnosti absolutní samozřejmostí, ale málokdo zná jméno Jaroslav Šafránek, který má zásadní vliv na rozvoji tohoto vynálezu v Čechách.
Zdroje: redakce, e15.cz, ceskatelevize.cz
