13.4 C
Prague
Pondělí, 20 května 2024, 7:05
- Reklama -
DomůOsobnostiBudoucnost operace očí: Pustíme tam robota, on odvede práci a zase vystoupí,...

Budoucnost operace očí: Pustíme tam robota, on odvede práci a zase vystoupí, říká MUDr. Fišer

Slepá těhotná pacientka s cukrovkou, pro kterou znamenal úspěch operace možnost ponechat si dítě a starat se o něj. Nebo Holčička po neúspěšné operaci sítnice po těžkém zánětu, jíž se podařilo navrátit zrak použitím zevní plombáže. To jsou jen dva lidé, na které jeden z největších odborníků na léčbu sítnice a sklivce u nás nikdy nezapomene. MUDr. Ivan Fišer, Ph.D. toho ale má zase sebou samozřejmě mnohem víc.

Také na svého prvního pacienta na nově založené pražské klinice si dobře vzpomíná. „Bylo to na samém konci roku 2005 – vitrektomie. Pacient k nám tehdy přišel s komplikacemi způsobenými zákrokem provedeným na jiném pracovišti. Jednalo se o hnisavý nitrooční zánět, který jsme řešili klasickou trojcestnou vitrektomií,“ ukazuje skvělou paměť MUDr. Ivan Fišer, Ph.D., primář Vitreoretinálního centra oční kliniky Lexum Praha Budějovická.

Jak hodnotíte nové technologie ve svém oboru?
Technický pokrok jde kupředu neuvěřitelně rychle. Denně pracujeme se špičkovými přístroji, jako je sítnicová kamera, optický koherenční tomograf, ultrazvuk, laser, a to všechno nám umožňuje doslova revoluční zlepšení diagnostiky a léčby, díky němuž můžeme léčit dříve neléčitelné stavy. Má chirurgická sítnicová praxe začala v r. 1991. Vitrektomie jako taková se tehdy zásadně od dnešní doby nelišila, jen nástroje byly hrubší a pomalejší. Operace se proto prováděla v celkové narkóze, trvala běžně i několik hodin a po ní následovala dlouhá hospitalizace. Dnes operace provádíme ambulantně, v lokální anestezii, tenkými bezstehovými nástroji. Operace trvají od 10 do 40 minut, pouze nejsložitější výkony déle.

A co konzervativní léčba?
I v konzervativní a semikonzervativní oblasti jsme se dočkali nesmírného pokroku. Díky biologické léčbě můžeme léčit makulární degeneraci, další stavy ošetřujeme pomocí laserů. Naše klinika přitom hrála důležitou roli v aplikaci moderních metod operativy sítnice a sklivce i biologické léčby makulární degenerace.

Obor oftalmologie se tedy za 30 let výrazně změnil. A co přístup pacientů, s nimiž se setkáváte?
Česká republika nepatří ke špičce, co se týče úrovně zdravotního vzdělání pacientů a osvěty. Nevím, čím to je, ale zahraniční pacienti, zejména z anglosaských zemí, jsou obecně mnohem lépe informováni o očních chorobách i o jejich léčbě. Přesto během posledních 30 let nastalo částečné zlepšení a naši pacienti si už dnes alespoň nechají vysvětlit podstatu onemocnění a možnosti léčby.

Jaké unikátní operace sklivce a sítnice proběhly na klinice za Vašeho působení?
Jako první jsme začali používat hned několik postupů, které se prosadily později do běžné praxe. Jako příklad mohu uvést vitrektomii bez hospitalizace, aplikaci Avastinu jako prvního anti-VEGF preparátu zaměřeného na léčbu VPMD v České republice, rutinní operace technikou Pars plana vitrektomie (PPV) u sklivcových zákalů, použití záplaty při operaci makulární díry, též ambulantní operace sítnice v celkové anestezii.

A jak vidíte obor za dalších 30 let? Co když nastoupí roboti?
Potom si zapálím doutník a budu to se zájmem sledovat z houpacího křesla na terase. Skutečně, dovedu si představit, že během několika desetiletí do oka vpustíme miniaturního robota, řízeného umělou inteligencí, ten provede operaci a pak sám vystoupí ven. Moc bych si přál dožít se možnosti léčit některá degenerativní onemocnění sítnice pomocí genové terapie nebo transplantace, případně implantace zrakové protézy.

Co je podle Vás nejdůležitější pro práci v oftalmologii?
Důležité je, aby vás práce pořád bavila. Já se věnuji očnímu lékařství již třicet osm let a stále je pro mě radostí. Těším se do práce, ne na páteční odpoledne. Chirurgie sítnice mi přináší pestrost operativy, potřebu učit se stále novým postupům i vzrušení ze zápasu s chorobou. Ve vitreoretinálním centru jdeme denně do nové bitvy a naším nepřítelem je nemoc.

Máte bohaté zkušenosti z Velké Británie i USA. Jak Vám pomohly ve Vaší práci?
Ve Velké Británii jsem se učil základům moderní chirurgie, chirurgickému uvažování a jednání s pacientem. Díky zahraničním stážím v USA jsem se mohl zamýšlet nad postupy používanými v České republice, ukázaly mi cestu, jak zpochybňovat některá dogmata v oční chirurgii a jak prosazovat nové postupy. Díky nim jsem mohl porovnat úroveň kliniky naší kliniky a zahraničních pracovišť. A musím říci, že jsme z tohoto srovnání vyšli velmi dobře. Potvrdilo se mi, že se pohybujeme nejen na evropské, ale i na světové špičce.

Na co jste na klinice nejvíce hrdý?
Cením si poctivého přístupu k práci, férového jednání s pacienty, toho, že mými kolegy jsou špičkoví specialisté. Důležité je také to, že udržujeme krok s dobou, máme k dispozici nejmodernější technické vybavení a provádíme nejnovější léčebné postupy. V neposlední řadě si vážím kolektivu, ve kterém si vycházíme vstříc. A jsem hrdý po každé operaci, která se povede lépe, než jsme očekávali. Například když pacientovi před operací vysvětlíme, že bojujeme jen o obrysové vidění, „aby trefil do dveří“, a že zdaleka nemůžeme slíbit úspěch. Když pak po operaci pacient může číst novinový text, jsem vděčný. Leč vždycky nevyhráváme. Jsem hrdý i na to, že se pouštíme do operací, které mají jen malou pravděpodobnost na úspěch a na jiných pracovištích se lékaři rozhodli raději pacienta odmítnout. I tyto případy nám pomáhají posouvat hranice oční chirurgie.

PODOBNÉ ČLÁNKY

NEJČTENĚJŠÍ

- Reklama -
Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů