Dodnes jsou okolnosti kolem číhošťského zázraku nevyjasněné. Ovšem nezpochybnitelný je fakt, že celou událost odnesl umučený nevinný muž a celý „zázrak“ byl záminkou k likvidaci římskokatolické církve v Československu. Totalita se tak pokusila z československých občanů učinit bezvěrce. To se jim také podařilo…
Celá událost nastartovala nevídanou persekuci. Mnoho kněží římskokatolické církve se rázem ocitlo před soudem a postupně mizeli za mřížemi nebo v pracovních táborech. Co se však přesně stalo?
Tragické divadlo
Při mši svaté o 3. adventní neděli 11. prosince 1949 v malé vesničce Číhošti u Ledče nad Sázavou se během kázání kněze Josefa Toufara zřetelně pohnul přibližně půlmetrový kříž nad oltářem. Několik svědků se společně utvrdilo v představě, že viděli zázrak.
Kněz, který byl otočen k oltáři zády, se snažil své farníky uklidnit. Církev jako ideologický nepřítel komunistické totality byla v té chvíli velmi křehká a zvýšená pozornost tohoto typu rozhodně nebyla žádoucí. Její vliv na vesnici byl stále velký a tehdejší moc hledala sebemenší záminku, na které by mohla postavit dehonestační propagandu.
Zpráva o „zázraku“ se šířila velmi rychle a z malého kostelíku se rázem stalo poutní místo pro občany z širokého okolí. Přirozeně se tak událost donesla i k představitelům tehdejší komunistické moci. Nejdříve se již na počátku roku 1950 o událost zajímal strážmistr SNB Antonín Goldbrich, který vyslechl svědky a podal podrobné hlášení.
Netrvalo dlouho a o celou kauzu se začal významně zajímat Klement Gottwald, který zaúkoloval svého zetě Andreje Čepičku, aby případ co nejvíce využil k propagandistickým účelům, jež pošpiní církev jako takovou.
28. ledna přijeli pracovníci Státní bezpečnosti do Číhoště na faru, kde se vydávali za zaměstnance zahraniční tiskové agentury. Tím Toufara vylákali ven, aby jim ukázal kostel. Ti ho však násilím zavlekli do automobilu a odvezli do věznice Valdice.
Doznání za každou cenu
Zde se odehrávalo tvrdé a nelidské mučení, které probíhalo necelý měsíc. Sám Klement Gottwald vydal rozkaz „dosáhnout doznání za každou cenu“. Tak se taky stalo. Josef Toufar byl podroben každodennímu násilí, elektrickým šokům.
Vyšetřovatel Ladislav Mácha svůj úkol pojal opravdu poctivě a kvůli ranám obušky, týráním žízní a temnotou polomrtvý kněz podepisuje protokol, kde se přiznává, že celý “zázrak” sám důsledně zinscenoval.
Dopředu sepsané přiznání obsahovalo popsaný princip, jakým rozhýbal kříž nad oltářem. Dle smyšlené teorie šlo o mechanismus složený z provázků a gumiček, který sám Toufar během svého kázání nenápadně používal. Navíc byl do přiznání později dopsán dodatek, kde se Toufar přiznává k zneužívání nezletilých dětí a svým podpisem také potvrzuje, že na něm nebylo doznání vynuceno násilím.
Vatikán proti socialismu
Vrcholem celé akce na pošpinění římskokatolické církve měl být propagandistický film „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“. Ten se ihned po dokončení promítal ve všech kinech po celém Československu.
Snímek ukazuje, jakým způsobem se křížek probral k životu, a nešlo vůbec o náhodu, že se nakláněl i na západní stranu. Nitky totiž vedly přes Vatikán až do New Yorku, kde se obří imperialistický pavouk z Wall Street pokoušel narušit klid a mír tvrdě pracujícího a poctivého socialistického občana.
Ve filmu hraje i samotný Josef Toufar. Ten se během natáčení vinou několikadenního mučení zhroutil a jeho výstup je omezen jen na jeden záběr.
Josef Toufar o dva dny později, tedy 25. února 1950, umírá jako ubohá oběť vysoké politicko-ideologické hry na zánět pobřišnice. Zlomený a umučený muž se tak stal mučedníkem, který byl režimem pohřben na hromadném hřbitově v pražských Ďáblicích.
Co se vlastně stalo?
Komunistický režim tak tvrdě mířenou propagandou obhajoval persekuci členů římskokatolické církve, která vyvrcholila Akcí K, kdy byly násilně zlikvidovány všechny kláštery a mužské řeholní řády. Paradoxem číhošťského zázraku stále zůstává samotné meritum věci. StB totiž nikdy nezprovoznila svůj fiktivní mechanismus, protože jednoduše nefungoval. Zda se tedy původně jednalo o jinou cílenou provokaci, či se jednalo o davovou psychózu, je dodnes předmětem spekulací.
Propagandistický film byl kvůli tomu velmi rychle stažen z kin, ale dochovaly se jeho tři kopie. Dodnes je tak k vidění jeden z největších důkazů komunistické propagandy, která se snažila cíleně zlikvidovat církev jako takovou. Navíc se jedná o pravdivé poselství zvrácenosti oné doby, které nebylo nic svaté.
Zdroje: Krvavá léta, Česká televize
