Válka na Ukrajině ukazuje, jak mohou bomby a tanky zcela proměnit obyčejný život v peklo na zemi. Obrázky nových domů, čistých ulic a parků plné matek s dětmi se mění v bojiště. Podobnou zkušenost prožilo na konci druhé světové války také Brno. Byť Československo oproti jiným zemím v Evropě válečné boje nepocítilo v takové míře, i zde umírali nevinní civilisté.
Slunečné klidné nedělní odpoledne se během pár vteřin změnilo v boj o přežití. 12. dubna kolem 15 hodin totiž na Brno začaly padat bomby sovětských letounů a překvapení civilisté, jež se procházeli v ulicích a městských parcích, začali v nezanedbatelném počtu umírat. Proč selhala signalizace a občané neslyšeli sirény, které by jim mohly zachránit život?
Ukrajinské pluky
Je to historický paradox, který nemá smysl dávat do současných souvislostí. Tehdejší ofenziva z východu, která měla porazit nacistické Německo, byla totiž vedena primárně ukrajinským plukem v Bratislavsko-brněnské operaci s cílem osvobodit Moravu. V Brně se ovšem nejednalo o první nálet, při kterém padaly bomby z nebe. Už v roce 1944 provedli útok Američané s tím rozdílem, že na něj byli civilisté připraveni. S dostatečným předstihem proběhlo upozornění o plánovaném útoku a fungovaly také varovné sirény, které donutily obyvatelstvo vyhledat bezpečí v krytech.
Hlavním důvodem, který při sovětském bombardování selhal, byl pravděpodobně ten lidský. Byť není přesně známo, proč ten den v Brně nezněly varovné sirény. Obyvatelé nálet nečekali a i když byla letadla slyšet, nevěnovali jim pozornost, protože se domnívali, že se jedná o cvičný přelet. Sirény se rozezněly až v momentě, kdy bylo pozdě a začali umírat první lidé.
Nesmyslná absence zcela běžné ochrany občanů v bombardovaných městech má svou teorii i v konspiracích. Někteří historici pracují s verzí, že Němci nechali zařízení schválně vypnuté, aby Sověti město mohli zničit.
Stovky mrtvých
Tragédií celého útoku bylo jeho zacílení. Sovětské pumy z amerických letounů Boston totiž dopadaly do středu města, kde se to hemžilo lidmi. Kdo byl tehdy venku, většinou v důsledku bombardování zemřel. Z výpovědi pamětníků se rýsuje brutální obrázek hrůzy, kdy se končetiny občanů ocitly i v koruně stromu. Největší počet obětí totiž padl v parku Na Kolišti, kam obyvatelé Brna vyšli na nedělní odpolední procházku.
Od této chvíle se tak Brno paralyzovalo a lidé téměř čtrnáct dní nevycházeli z krytů, protože byla zničena celá městská infrastruktura a pravidelné nálety pokračovaly až do příjezdu pěchoty. Celkové ztráty jsou jen orientační, protože ve městě nastal obrovský zmatek. Za čtrnáct dní ovšem padlo 1 300 domů a dalších 12 tisíc bylo silně poškozeno, což odpovídalo přibližně půlce celé zástavby. Konce války se nedočkalo více jak 1 200 obyvatel Brna.
Události z Brna tak vlastně výrazně popírají domnění, že se válečné boje Československu vyhnuly, byť nedosahovaly takové masivní míry jako v Polsku, Německu, Francii a dalších evropských zemích.
Zdroje: history.com, lidovky.cz, quora.com
