Genderová expertka Kate Mangino vystopovala 40 mužů, kteří se v domácnosti vykonávají spravedlivý díl domácích prací, aby zjistila, zda mají něco společného, nebo zda existuje vzorec, jak dosáhnout té správné rovnováhy
Když Kate Mangino začala studovat muže, které nazývá „rovnými partnery” – tedy ty, kteří vykonávají stejný podíl úkonů v domácnosti, doufala, že odhalí nějakou společnou pravdu. Hledala něco, co by vysvětlilo, proč je tento úkaz v domácnostech relativně neobvyklý a možná i něco, co by budoucím partnerům mohlo pomoci k dosažení takového ideálního stavu. „Upřímně, bylo to trochu zklamání,” popisuje se smíchem Mangino.
Pak si ale uvědomila, že je to naopak dobrá zpráva. V jejím výzkumu byli totiž převážně muži, kteří v domácnostech s rovnocenně dělenými pracemi nevyrůstali, pouze dva z celého vzorku. Znamená to tedy, že pokud na sebe dobrovolně brali polovinu domácího nákladu, aniž by ve stejných poměrech vyrostli a považovali je za normální, může to udělat každý muž. „Bez ohledu na to, odkud jste přišli, máte možnost říct, že stojíte o změnu,” vysvětluje expertka. Dodává, že to může stát nějakou práci a bude to chtít trochu cviku, ale nemožné to není.
V různopohlavních vztazích vykonávají ženy přibližně 65 % fyzických domácích prací. Rutinní práce – například vaření a úklid – připadají spíše na ženy, zatímco občasné práce, jako je správa financí nebo sekání trávníku, mají spíše na starosti muži. „To znamená, že seznam úkolů neplacené ženské role je neúprosný,“ píše Mangino. Zatímco trávník může klidně zůstat delší dobu neposekaný, špinavé prádlo či špinavé nádobí se ignorovat nedá. Když se k tomu přidá ještě kognitivní práce, tedy vzpomínání na narozeniny, zařizování doktorů či zaopatřování dětí a jejich povinností – které statisticky v heterosexuálních vztazích více dopadají na ženy, vzniká z toho poměrně vyčerpávající mix.
Ale jak to udělat, pokud jste tyto rozhovory nevedli už na začátku vztahu a vaše zatížení je nevyvážené? Mangino říká, že změna je možná, ale „je třeba, aby měli zájem oba partneři. Těžké je, když jeden partner chce změnu a druhý je spokojený se současným stavem – v takové situaci je mnoho žen. Je to skličující a nelibosti se akorát hromadí.“
Navrhuje tedy otevřeně mluvit o kulturních normách, o poměrech, ve kterých jsme byli vychováni a o genderových rolích, které nám byly minulostí přiděleny, ale s postupujícím časem se mění. Podle Mangino je to určitě lepší přístup než partnera kritizovat a riskovat, že přejde do defenzivy. Dalším dobrým spouštěčem změn může být například nové miminko nebo domácí mazlíček, stěhování, nutnost postarat se o dalšího člena rodiny. I to může totiž vést k přehodnocení rolí v domácnosti. Další možností je také přidělovat zodpovědnost na základě osobních preferencí, ale vynechat při výběru zažité rozdělení podle pohlaví.
Komunikace je pochopitelně jádrem celé problematiky – jde o dlouhodobou konverzaci obou stran a postupný nástup životních změn. Situace se ale podle expertky zlepšuje, i když stále je daleko od ideálu. Muži v současné době dělají více než ti z přechozí generace. „Vidíme už třeba i takové, kteří jdou do obchodu s nosítkem a dítětem,” popisuje odbornice. Ačkoli je lákavé myslet si, že jsme konečně dosáhli rovnosti a máme hotovo, přeci jen máme před sebou ještě kus cesty. „Myslím, že to jsou fantastické změny, ale stále jsme se do již zmíněné kognitivní práce v domácnosti vlastně nedostali. Ženská role vykonává spoustu neviditelné práce, kterou si užívá zbytek domácnosti,“ uzavírá Kate Mangino.
Zdroj: The Guardian
