Psal se rok 1938 a situace v československém pohraničí se začínala vyostřovat. Vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein vydal 14. září prohlášení, kterým jasně sdělil požadavek připojit území sudet k Německu. Přiložil tak do ohně už v tak horkém babím létu, které vyvrcholilo podepsáním Mnichovské dohody. Kdo však byl Konrád Henlein a jak skončil osud jednoho z nejnenáviděnějších Němců v Československu?
Druhá světová válka ještě ani nezačala a Československo přišlo o podstatnou část území. Protektorát Čechy a Morava byl jedním z cílů sudetoněmeckého politika Konráda Henleina. Muž, který je symbolem předválečného konfliktu s Němci v československém pohraničí, však původně vůbec nebyl politikem.
Syn české matky
Konrád Henlein se narodil v Maffersdorfu, současné Vratislavice nad Nisou, které jsou součástí Liberce, byly jeho prvním domovem. Jeho otec byl obyčejný úředník a matka byla Češka s rodným příjmením Dvořáková. S rodiči žil v Rychnově a po absolvování obchodní akademie v Jablonci nad Nisou se přihlásil do armády, kde byl na italské v frontě v roce 1916 zajat. Domů se vrátil až v srpnu 1919. Nejdříve šel ve šlépějích svého otce a byl bankovním úředníkem v Jablonci.
Ve svých názorech se však čím dál častěji profiloval jako hrdý německý vlastenec. Byl aktivní v turnerském hnutí, které bylo německou obdobou českého Sokola. Začal tak vzdělávat mládež a v roce 1925 pracoval jako učitel tělocviku v Aši. Henlein byl v Aši populární osobností, a tak se rozhodl založit ústřední turnerskou školu. Od politické kariéry už nebyl tak daleko.
S podporou nacistů
Politika se stala hlavní náplní pracovního času až ve třicátých letech, kdy zakládá první politická hnutí. Postupně získává velkou podporu od nacistů a díky kontaktům na politiky ze západu dokáže téma sudetských Němců přetavit v mezinárodní otázku. Na československou politiku vytvářel stupňující tlak a v jednu dobu dokonce prohlašoval, že má ambici se stát novým československým prezidentem.
V srpnu roku 1935 se setkal s Adolfem Hitlerem a započal tak své nejaktivnější období politické „kariéry“. Sudetoněmecká strana totiž v květnu téhož roku vyhrála volby před druhými agrárníky o výrazných sedm procent. Rozhodli se zůstat v opozici a samotný Henlein nepřijal ani pozici poslance, či senátora. Navenek se museli tvářit jako demokratická strana, ale propojení s NSDAP už bylo jasné nejen ideologicky, ale také finančně.
Sám však musel řešit problémy uvnitř strany, protože SdP se formovalo jako silné radikální křídlo vedené později velmi nepopulárním K. H. Frankem. Henlein tak otevřeně musel projevovat sympatie k Hitlerovi, aby ho na jeho pozici mluvčího sudetských Němců udržel.
Víc, než je možné splnit
Po splnění absolutní věrnosti Adolfu Hitlerovi spolu formulovali zcela zásadní taktiku. Žádat po vládě víc, než je možné splnit, což poctivě plnila až do rozpadu Československa v roce 1938. I když vláda splnila maximum toho, co bylo možné, mezi 13. a 15. zářím 1939 se pokoušeli získat některé oblasti silou a se zbraní v ruce.
Útok byl potlačen celníky a četníky a Henlein zmizel s ostatními do Německa. SdP byla 15. září postavena mimo zákon. Problém byl, že už nebylo jak na vládu tlačit a mohlo by přijít uklidnění situace mezi Čechy a Němci, což si Hitler přál jako poslední.
Henlein se i v Německu nehodlal uspokojit a zorganizoval dobrovolnickou vojenskou skupinu tzv. Freikorps, kteří terorizovali Československo ozbrojenými vpády z Německa. Ty byly často kruté a nemilosrdné. Podařilo se jim získat okres kolem Aše ještě týden před Mnichovskou dohodou. Československá vláda se obávala, že se jedná o provokace, které měly vyvolat válku. Proto Aš zanechala bez obrany Němcům.
Říšský komisař
Po Mnichovské dohodě se Henlein vrátil a společně s Hitlerem projel “dobytým” územím bez výstřelu. Celou válku zastával vysoké funkce, ale měl jen omezenou moc. SdP se oficiálně spojila s NSDAP a vznikla NSDAP Sudety, kde zastával funkci říšského komisaře a místodržícího. Byl tak osobně zodpovědný za likvidaci Židů, ale také odpůrců nacistů na území Sudet.
7. května 1945 opustil Liberec, aby dojednal s Američany uznání Mnichovské dohody. U Lokte byl zatčen a americkou armádou později vyslýchán a uvězněn v Plzni. Když mu došlo, že je vnímán pouze jako válečný zajatec a jednat s ním opravdu nikdo nechce, vzal skla ze svých brýlí a v cele si podřezal žíly. 10. května tak umírá časně ráno a byl pohřben v neoznačeném hrobě v Plzni. Po Norimberských procesech je jeho jméno oficiálně zařazeno na seznam válečných zločinců. I tak je dnes paradoxně stále čestným občanem Liberce a Karlových Varů.
Zdroj: Paměť národa, Česká televize, Historie cs
