Klíšťata jsou roztoči přenášející původce řady nemocí. V České republice jsou nejčastější dvě, a to lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Obě způsobují řadu zdravotních komplikací. Lymská borelióza se při včasném zjištění dá léčit antibiotiky, ale během života ji můžete dostat vícekrát. Oproti tomu encefalitida se léčit nedá a jediná spolehlivá prevence je očkování. Co všechno byste o těchto malých parazitech sajících na různých hostitelích měli vědět, abyste se mohli na jejich zákeřnost připravit?
Neplatí to sice pro každý kraj, ale plošně se dá říci, že se početnost klíšťat spíše zvýšila. Důvodů je k tomu několik. Kvůli oteplování se tito paraziti začali vyskytovat i ve vyšších nadmořských výškách. Máme mírnější zimy, díky nimž do jara přežije více přezimujících klíšťat. „Zároveň došlo na některých místech k přemnožení zvěře, a to znamená i větší množství hostitelů pro dospělá klíšťata. V neposlední řadě dochází k zarůstání lokalit v blízkosti měst nebo přímo ve městech,“ jmenuje důvody parazitolog doc. RNDr. Jan Votýpka, Ph.D. z Katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty UK.
Sají i malá klíšťata nebo jen dospělí jedinci?
Klíšťata mají čtyři vývojová stadia (vajíčko, larva, nymfa, dospělý jedinec) a kromě vajíčka mohou sát všechna stadia. Samci klíštěte obecného nesají a pokud je na těle najdete, pouze hledají samičky, se kterými by se mohli pářit.
Přenášejí klíšťata lymskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu ve všech stadiích?
Z hlediska přenosu klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy jsou nejnebezpečnější nymfy, protože jsou malé a lehko přehlédnutelné. Sice nesají tak dlouho jako dospělci, na přenos obou nemocí to ale stačí. Někdy odpadnou samy bez povšimnutí, proto se může zdát, že na někoho klíšťata moc nejdou. Dospělé samice jsou z hlediska přenosu také důležité, nicméně si jich většinou všimneme dříve než sající nymfy. Nicméně nakažené mohou být občas i larvy, a to zejména virem klíšťové encefalitidy.
Mají nymfy jiné preference ve výběru hostitele než dospělá klíšťata?
Larvy a nymfy obecně nacházíme na mnohem širším spektru hostitelů než dospělé samice. To souvisí i s tím, že dospělá samice mnohonásobně zvětšuje svůj objem a musí si tedy pečlivěji vybírat hostitele i místo sání. Člověk se může stát hostitelem kteréhokoliv stadia – nicméně platí, že dospělá samice hledá delší dobu vhodné místo k přisání, navíc je i nápadnější, a proto je častěji odhalena ještě před samotným přisáním. Larvy přece jen trochu více preferují menší hostitele, byť na lidech sají rovněž. Nicméně celkově platí, že člověk je nejčastěji napadán nymfami v porovnání s ostatními stadii.
Kam se klíšťata zakusují na těle? Vybírají si cíleně místo na těle?
Platí, že klíště si vybírá spíše takové místo, které je méně nápadné, exponované a je alespoň trochu schované. Proto se jen výjimečně „zakousne“ na špičce nosu nebo uprostřed dlaně. Člověk je v porovnání s ostatními hostiteli dosti specifický. Nemá moc chlupů, mezi kterými by klíště nalezlo klid k přisání. Obecně nejvíce přisátých klíšťat nacházíme na trupu. Je to veliká plocha krytá oděvem a pak na nohách. Přes ně nalezou klíšťata na tělo, kde hledají vhodné místo.
Proč trvá přenos klíšťové encefalitidy pár minut až hodin a k přenosu lymské boreliózy dojde až po cca 24 hodinách?
Klíšťovou encefalitidu způsobuje virus, který je v klíštěti v plně infekční podobě pro člověka. Nachází se v různých částech klíštěte, tedy i ve slinných žlázách. Proto je možný přenos prakticky od počátku sání. Nicméně i v případě klíšťové encefalitidy platí, že čím déle klíště saje, tím více viru se do člověka dostane a tím je větší nebezpečí nákazy.
V případě borrelií, bakterií, které způsobují lymskou boreliózu, je situace odlišná. Dříve se předpokládalo, že bakterie jsou v klidové fázi ve střevě a až během sání klíštěte se začnou aktivovat, přecházejí do slinných žláz a stávají se infekční pro člověka. V současné době se zdá (a to i na základě výzkumu českých vědců), že bakterie sídlí pouze ve střevě klíštěte a odtud infikují člověka. Borrelie v klíštěti však mají jiný povrch, s nímž když se dostanou do svého hostitele, tak jsou zlikvidovány. Proto si musí nejprve změnit „kabátek“ a teprve poté se stanou infekční pro hostitele, a tedy i člověka. Právě toto převlékání trvá oněch 24 hodin a opět platí, že čím déle klíště saje, tím více bakterií se přenese.
Vyvíjí se u klíšťové encefalitidy nějaká antivirotika či jiné léky, které je možné podat i po nakažení?
Antivirotika se vyvíjejí a podílí se na tom i čeští vědci. Ideálem je vyvinout taková antivirotika, která budou účinná na celé spektrum různých flavivirů, kam náleží i virus encefalitidy. Existuje i vývoj protilátek, které by se podávaly pacientovi při nákaze, případně lze tyto protilátky podat jako „jednorázovou vakcínu“ ve chvíli, kdy je na vakcínu pozdě. Nicméně protilátky jsou zatím pouze ve vývoji. Mnohem lepší je použít klasickou vakcínu a pro zajištění dlouhodobé ochrany opravdu zajít na tři dávky v rámci základního očkovacího schématu. Důležité je i pravidelné přeočkování.
Očkování proti klíšťové encefalitidě je od roku 2022 pro lidi nad 50 let hrazené ze zdravotního pojištění. Ostatním lidem přispívají pojišťovny v rámci svých preventivních programů.
