Pohled na polámané náhrobky, které rostou ze země židovského hřbitova, mohou nejednoho návštěvníka vyděsit. Legendy, pověsti a strašidelné historky na klidu nepřidají. Co se děje na hřbitově, když se zavřou jeho brány a davy turistů nechají nebožtíkům zasloužený klid?
Židovské obyvatelstvo má v Praze dlouholetou tradici. První informace, které dokládají jejich přítomnost v našem hlavním městě, pocházejí z desátého století. Původně se jejich sídliště vyskytovalo pod Vyšehradem, ale od 13. století se primárně soustředili v oblasti Židovského města na Starém Městě. Dnes místo zvané Josefov je cílem turistů z celého světa. Luxusní obchody se pravidelně střídají s židovskými památkami a genius loci to v centru Prahy nemá vůbec jednoduché. Hřbitov si svoji děsivou atmosféru drží i pod tlakem všudypřítomných turistů.
První náhrobky
Úplně nejstarší náhrobní kámen na Starém židovském hřbitově patří pražskému rabínovi a básníkovi Avigdoru Karovi a pochází z roku 1439. Posledním vyhloubeným hrobem byl ten pro Mojžíše Lipmana Becka v roce 1787. Později musel pozemek židovského hřbitova ustupovat asanaci Starého Města.
Část pozemku zabralo Umělecko-průmyslové muzeum a náhrobky, které stály v cestě, byly začleněny do nové zdi, která prostor ohraničila. Charakteristický vzhled hřbitova je dán i nedostatkem místa pro zesnulé. Podle židovského náboženského práva (halacha) nesmějí židé hroby rušit a zachovaný musí být i náhrobek. Na staré hroby se tedy musela navážet nová vrstva hlíny, která zase sloužila k pohřbívání. Některá místa mají tedy až dvanáct vrstev hrobů nad sebou.
Specifická atmosféra místa odnepaměti lákala vypravěče pohádek, pověstí a děsivých historek. Dlouhá řada umělců se nechala židovským hřbitovem inspirovat pro svoji tvorbu. Alois Jirásek, Antonín Mánes, Vítězslav Nezval a Jaroslav Vrchlický jsou jen některá jména, která místní genius loci dohnal k tvorbě. Děsivý vzhled byl však vždy lákadlem pro děsivé příběhy.
Tanec mrtvých dětí
Jedna z pověstí hovoří o tanci mrtvých dětí. Když Prahu postihl mor, tak nejčastěji umíraly malé děti. Za vše však mohly dvě ženy se jmény Bella a Ella. Jejich cizoložství rozhněvalo Hospodina a ten na město uvalil morovou ránu. Pravděpodobně nejvýznamnější osobnost, která je pohřbena na židovském hřbitově, je rabbi Löw. Dětská úmrtí ho nenechala klidným. Jednou se mu v noci zdál sen, jak na hřbitově po půlnoci tančí malé děti.
Učenec Rabi Löw dostal za úkol sebrat jednomu z dětí rubášek a přinést mu ho domů. Duch dítěte se brzy zjevil před Rabiho domem a chtěl svůj rubášek zpět. Ten mu ho vrátil, ale předtím chtěl slyšet pravdu, proč se děje takové neštěstí. Dítě prozradilo, že za všechno může cizoložství dvou žen, a tak je Rabi Löw potrestal a mor pominul. Po dvou ženách se jmenuje ulice Bellelesova.
Zda je tento příběh založený na pravdě, si můžete ověřit sami. Hřbitovní brána se zavírá v odpoledních hodinách, ale z různých míst je i po půlnoci vidět za zdi židovského hřbitova. Jeden z nejstarších dochovaných hřbitovů na světě vás jistě uhrane a rozvíří vaši fantazii.
Zdroje: kudyznudy.cz, denik.cz
