Zlato je od dávných dob zárukou přežití národa. Dlouhá staletí se kvůli němu krade, zabíjí a válčí. Bylo dokonce hnací silou druhé světové války. Špatná ekonomická situace nacistického Německa dala věci do pohybu a zlato bylo jedním z hlavních důvodů, proč Adolf Hitler odstartoval nejodpornější konflikt v dějinách lidstva.
V roce 1938 Adolf Hitler dostává zprávu, že německé banky hlásí nedostatek zlata, a tím pádem je celá ekonomika země blízko bankrotu. Německo, které bylo po velké hospodářské krizi ve velmi špatné formě, vsadilo na jednu jedinou kartu. Tou byl Adolf Hitler.
Führer v hospodářsky složitém období utrácel všechny zásoby na stavbu dálnic a výrobu zbraní. Jeho taktika utrácet doslova na dřeň, vedla jen k jediné věci. Podmanění evropských zemí a jejího bohatství, včetně zlata. A tak začala druhá světová válka.
Únikový plán
Když nacistické Německo obsadilo Rakousko a Československo, první kroky speciálních jednotek mířily k zásobám zlata, které automaticky zabraly pro sebe. To byl výstražný signál pro další země Evropy. Hitlerovo Německo naplno ukazovalo svoji sílu, a tak se vystrašená Francie a Velká Británie rozhodly reagovat. Nejdříve ukrývaly zlato mimo banky, ale pak zvítězila myšlenka na velmi odvážný tajný plán.
Obrovské zásoby zlata byly rychle naloženy na nákladní i dopravní lodě, které přes Atlantický oceán mířily do bezpečného území Kanady. Na vlnách oceánu se tak v té chvíli plavilo největší bohatství v dějinách.
Zlato na dně oceánu
Přes celý Atlantický oceán se tímto způsobem přepravilo okolo 750 lodí. A je jasné, že konvoje nezůstaly bez povšimnutí. Přesný počet potopených plavidel se zlatem v podpalubí je nejasný. Pro některé z nich však zdlouhavý proces plavby do Severní Ameriky znamenal nezvratnou tragédii a konec.
Německé námořní síly neměly pro mezi kontinetální cestování úplné pochopení, a tak bez sebemenšího slitování potápěly lodě i s nevinnými civilisty. Němci však netušili, že tím v mnoha případech posílají ke dnu i obrovské množství zlata. Odhadem je na dně oceánu uloženo zlato v hodnotě 300 miliard liber. Opravdové číslo může být dokonce daleko vyšší.
Francouzi na základě okupace nemohli ve vyvážení zlata do Kanady pokračovat a Britové naopak museli platit spojencům za poskytnuté jídlo, zbraně a munici. Počet zlatých cihliček na vlnách Atlantiku tedy stoupal. Německým jednotkám postupem času docházelo, že se jedná o plánovaný obchod a tak, když nacisté nemohli zlato ukořistit, ho posílali raději ke dnu.
Jak se k němu dostat?
Hlavní překážkou lovců pokladů je fakt, že potopené lodě spadají do kategorie válečného pohřebiště. Z úcty k zemřelým se tedy průzkumné ponorky nemohou prohrabovat troskami, jak se jim zamane. Navíc lokalizované vraky nemusí být stoprocentně ty, které v sobě obsahují zlaté bohatství.
Několika aktivním dobrodruhům s nemalými finančními prostředky se podařilo analyzovat, že určitý počet lodí, které nemají status válečného pohřebiště, mohou obsahovat zlato s hodnotou až 135 miliard liber.
Zdroje: bbc.com, livescience.com, dailymail.co.uk
