Dějiny jsou plné paradoxů. Ten, kdo byl jednou z ústředních postav Velké francouzské revoluce a hnal stovky opozičních politiků pod gilotinu, byl sám o hlavu připraven stejným způsobem. To však není jediné, co na Maximilienovi Robespierrovi bylo velmi zajímavé. I tak se jedná o jednoho z největších šílenců historie.
Monarchie včetně krále a nepřemožitelná církev v těchto časech přišla o všechnu moc nad francouzským lidem. Velká francouzská revoluce během velmi krátkého času změnila od základu všechny zavedené pořádky.
V Evropě se do té doby nic podobného nestalo, a tak se v kontextu vývoje světových dějin rok 1789 jeví jako jeden z těch nejvýznamnějších v historii. Jedna z hlavních osobností revolučního hnutí byl Maximilien Robespierre. Muž, jenž se díky moci stal nezvladatelným šílencem. Jeho vůdčí role však skončila pod dnes již tradičním heslem Francouze Pierra Vergniauda, že revoluce požírá své děti.
Právník chudých
K Robespierrovi nebyl osud zrovna milosrdný. Velmi brzy mu zemřela matka a otec ho opustil. Dětství tak prožil se svými třemi sourozenci v péči příbuzných po své matce. Už od osmi let navštěvoval školu v Arrasu, ale později se vydal do Paříže, kde se stal právníkem. V rodném Arrasu se tak s novým vzděláním pustil do praxe a začal sklízet úspěch.
Nejenom však díky tomu, jak zdatným právníkem byl, ale hlavně proto, že primárně zastupoval chudé. Díky tomu si získal velkou oblibu u společnosti. To v podstatě Robespierra dovedlo až k politice. Opora sympatizantů znamenala, že již ve svých 30 letech byl zvolen poslancem generálních stavů za „třetí stav” v provincii Artois.
Byť byl ze začátků terčem posměšků za své košaté vyjadřování a podivnou módu, získával si velmi rychle respekt. Ať už to bylo tím, že stále žil ve skromných poměrech, i když nemusel, či že za něj mluvily čerstvé myšlenky osvícenství. Ideologie toho, že jsou si všichni rovni, se tak stala prvním nástrojem, jak změnit poměry v chudé a na hranici hladomoru stojící Francii.
Do akce!
Jedna z hlavních politických podmínek, které měly vyřešit nelichotivou situaci francouzského lidu, byl právě nápad z okruhu politiků třetího stavu, kde čím dál tím silnější roli hrál právě Robespierre. Král a církev měli platit daně, což do té doby nikdy nečinili. Král s tímto návrhem zcela nesouhlasí a třetí stav je vypovězen z generálního jednání.
Tím si pod sebou podlomil větev. Lid se sešel a rozhodl se učinit zásadní rozhodnutí. Od této chvíle nepovede stát ani král, ani církev, ale obyčejný lid. Od této chvíle šlo vše velmi rychle. Král proti lidu postavil 30 tisíc vojáků, ale nově vzniklá Národní garda se hojně ozbrojovala, jediné, co scházelo, byl střelný prach. Ten získali 14. července 1789 ve vězení Bastilla, kde kromě sedmi vězňů byla rozsáhlá zbrojnice.
V tu chvíli také začíná brutální způsob, jakým bude ve Francii prolita krev. Starosta Paříže a ředitel věznice byli brutálně zlynčováni a nikdo se proti tomuto postupu nevzbouřil. To byl však jen začátek. Král Ludvík XVI. se pokusil se ženou Marií Antoinettou uprchnout ze země, protože se stal pod nátlakem vězeň svého lidu. Když je však před hranicemi s Rakouskem odhalili, mířil ihned před soud a roku 1793 byl popraven gilotinou. Tím oficiálně vzniká republika a lid si opravdu může vládnout sám. Otázkou zůstává, jak…
Konec pod gilotinou
Do hlavní role se znovu dostává Robespierre. Ten se v tuto chvíli stává čelním představitelem nových pořádků, kterým vládnou radikální jakobíni. Čelní představitel Výboru pro veřejné blaho tak naplňoval brutální postoje, jak udržet myšlenky revoluce. To v praxi znamenalo, že se gilotina dostala do hlavní role. Po celé zemi byli vyhledáváni odpůrci revoluce, opoziční politici, které čekal trest smrti. Stačil jeden rok, aby gilotina sťala více než 15 tisíc životů.
Robespierre čím dál hlasitěji dává najevo, že se zbláznil. Zrušil křesťanský kalendář a nový se datuje nikoli od narození Ježíše Krista, ale od Velké francouzské revoluce. Církev má v plánu zcela změnit na nový princip kultu nejvyšší bytosti. Původně velký odpůrce trestu smrti řádí i ve svých řadách. Další významnou osobnost revoluce Dantona nechá také popravit, protože se kriticky vyjadřoval vůči masovým vraždám, které zachvátily celou Francii.
Když ve svém honu na zrádce nepolevuje, rozhodnou se ho jeho spolustraníci zatknout. Neúspěšně se pokusí zastřelit, ale způsobil si jen zranění čelisti. Jeho život tak končí symbolicky také pod gilotinou. Maximilien Robespierre je tak tím nejvýraznějším příkladem rčení, že revoluce požírá své děti.
Zdroj: britannica.com, history.com
