Byl to muž, který měl vždy v zásobníku nabito nekonečným počtem vtipů a historek. Oblíbený herec Vladimír Menšík však odešel předčasně. Za svůj život se vesele oddával alkoholu, cigaretám a neznal míru ve společenském opojení a ani v pracovním nasazení. Co vlastně stálo za koncem jeho života?
Ikarův pád. Televizní film, kde geniálním způsobem ztvárnil beznadějného alkoholika, patří mezi jeho nejzdařilejší role. V mnohém totiž osud hlavní postavy ilustruje život Vladimíra Menšíka. Herec tak našel zrcadlo vlastních strastí a dodal díky tomu svému výkonu jedinečnou autenticitu.
Vladimír Menšík se totiž sám pokoušel léčit z alkoholismu. Společenský život prostě přináší alkoholové opojení a Menšík své zdraví rozhodně nešetřil. Už jen fakt, že jako silný astmatik vykouřil desítky cigaret denně, mu předurčil brzký konec života. Právě závislost na astma mu vydrželo až do konce života (na rozdíl od té na alkoholu).
Workoholik
Jsou to dvě nálepky charakteru osobnosti, jež od sebe nejsou tak vzdálené. Kdo trpí workoholismem, často propadá alkoholismu. Tělo a psychika však dostává nezvratné rány, které se hojí opravdu těžko.
Pravděpodobně lítost byla jedna z posledních myšlenek tohoto velkého herce, který uměl rozesmát celý národ, ale také ho donutit hledět do unavených očí smutného klauna. Tato domněnka je nejistá, ale faktem zůstává, že za 58 let svého života stihl ztvárnit postavy až ve 150 filmech.
To nebylo vše. Vladimír Menšík byl schopen za jeden den absolvovat až tři besedy s hosty, kde na oko neúnavně bavil lid svými vtipy a historkami. Jeho údajnou motivací k tomuto sebevražednému tempu byla touha být stále ve společnosti, kterou miloval. Velkým dílem se však držel v pracovní permanenci také kvůli rodině, kterou se snažil finančně zajistit.
Ať už byly nakonec důvody jakékoli, faktem zůstává, že jeho život skončil předčasně, nikoli v 64 letech, ale v 59. Vladimír Menšík se totiž většinu života dělal oficiálně starším o pět let. Jeho životní styl mu k tomuto roztomilému podvodu s předčasným odchodem do penze pomohl více, než by si přál.
Abeceda zdraví
Jako silný astmatik, který pracoval v šíleném tempu a zároveň nešetřil své tělo od alkoholu a cigaret, musel být vždy vybaven obrovským počtem léků. Jeho antiastmatika se aplikovala injekcí, které si po čase klidně i v nemocnici aplikoval sám. Pracovní povinnosti mu nedovolily zůstávat v nemocnici dlouho.
V osmdesátých letech byl finančně závislý na besedách, s kterými cestoval po republice. Svého zdraví si tak vůbec nevážil. Ostatně se k tomu sám přiznává při svém zcela posledním veřejném vystoupení. V televizním pořadu Abeceda ho Jitka Molavcová přivítá jako národního umělce. Celoživotní vypravěč se po pár krocích na podiu usadí na židli a místo energického výstupu sledujeme jeho nevyslovené rozloučení s diváky.
Místo třeskuplného příběhu, který by měl vyvolat smích, spustil apel o zdraví. Lítostivě a s lehkým nadhledem se přiznává, jak se o něj nestaral. S těžkým dechem a zhoršenou výslovností výstup ukončí vtipem na jistotu.
Poslední úklona. Vladimír Menšík odchází do zákulisí a o dva dny později odchází na onen svět. Zůstaly zde po něm čtyři děti ze dvou manželství a nespočet filmových a televizních rolí, včetně jeho účasti v nekonečném počtu různých pořadů, kde spouštěl charakteristickou lavinu svého humoru.
Na pohled starý pán, věkem však muž, který by s jiným životním stylem jistě dokázal bavit diváky dalších několik let. Otázkou zůstává, zda by to byl vůbec ještě Vladimír Menšík.
Zdroj: Český rozhlas, Česká televize
