Jméno Jaroslava Nachtmanna je pevně spojené z horlivou cílevědomostí a vlastností, kterou umí opravdu pouze lidé bez svědomí. Přizpůsobit se za každého režimu, ať to stojí cokoli, uměl jako málokdo. Jak se ze zubaře stal jeden z nejnebezpečnějších členů gestapa?
Jaroslav Nachtmann byl původně dentista, ale svoji kariéru chtěl spojit s policejními složkami. Nejdříve se stal dopravním strážníkem, ale až okupace mu přinesla vítanou příležitost stoupat vzhůru.
Jeho spolupráce s gestapem se datuje hned od prvních chvil okupace. Netrvalo dlouho a Jaroslav Nachtmann se pro novou kariéru nadchnul natolik, že již na podzim 1939 byl oficiálním zaměstnancem gestapa.
V jeho portfoliu, kdy potíral domácí odboj, stojí velká jména, u kterých je možné vysledovat stopy jeho činnosti. Podílel se na zatčení Mileny Jesenské, Josefa Balabána, Vladimíra Krajiny.
Sám často vedl výslechy českých odbojářů a nebál se použít tvrdého násilí. Jeho luxusní byt ve Spálené ulici, který byl zkonfiskován po emigraci Adolfa Hoffmeistera do Francie, se stal neformálním centrem udavačů a konfidentů gestapa.
Jaroslav Nachmann však propadl také luxusu, a tak nebylo překvapivé, že se v jeho bytě odehrávaly večírky, kterých se účastnili populární herci jako Jára Kohout či Věra Ferbasová.
Tvůrce volavčích sítí
Nachtmann si ve své konfidentské práci přisvojil velmi účinnou metodu. Princip, který se v honu za domácím odbojem osvědčil, spočíval ve vytváření tzv. volavčích sítí. Konfidenti gestapa vstupovali do existujících odbojových organizací nebo vytvářeli záměrně falešné buňky.
Každý člen podobně narušené skupiny tak žil v přesvědčení, že je součást odboje, ale ve výsledku pracoval pro gestapo. Nachtmann byl tak díky své účasti v několika odbojových skupinách mužem několika jmen a identit. Kryl se jako poručík Šulc, Jaroslav Nebeský, Dr. Kejvan. Tímto způsobem se tak Nachtmann podepsal nepřímo na vraždách až tří stovek odbojářů.
Brutus
Poslední uměle vytvořená volavčí síť se jmenovala Brutus. Jaroslav Nachtmann ji založil, aby se na konci války mohl vydávat za odbojáře. Jeho alibi však nezafungovalo a během pražského povstání byl zajat četníky, kteří poznali, s kým mají tu čest. Později byl společně s dalšími zajatci zavřen v Petkschově paláci.
Revoluční gardy objevily přibližně 300 německých žen a dětí, 19 rukojmí a 6 dlouhodobě vězněných Čechů. Nejdůležitější zajatce však předal správce budovy Ladislav Vaněk vojenské rozvědce Smerš. Jednalo se o členy gestapa, jakými byli Willi Leimer, Willi Abendschon a hlavně Jaroslav Nachtmann.
Nachtmann v gulagu a doma
Jeden z nejaktivnějších českých členů gestapa se tak nedobrovolně stěhoval do Sovětského svazu. Zde byl odsouzen k 15 letům nucených prací, které si odpykával na Sibiři v táborech nucených prací Siblag a Ozorlog. Nachtmann by však přežil všechno. V gulagu se stal spolupracovníkem KGB a ta mu na oplátku vystavila falešný protektorátní diplom, aby mohl vykonávat povolání zubaře.
V roce 1963 se však stěhoval zpět do Československa. Zde byl obžalován z obecného ohrožení a z trestného činu vraždy. U soudu mu bylo prokázáno, že svojí činností zavinil smrt minimálně 300 lidí. Odsouzen tak byl na 14 let, ale protože se mu odčítala doba, kterou strávil v gulagu, odseděl si už pouhé 4 roky. Nebyl by to Nachtmann, kdyby během věznění nezačal spolupracovat s StB.
Po propuštění pracoval jako úředník Filmového podniku a později jako dentista na Praze 9 a ve vesnici Votice. Během tohoto období je již založená složka spolupracovníka StB pod krycími jmény Míla či Jarda.
V roce 1968 se příběh prospěcháře, který přežije v každé době, objevil v tisku, a tak se stal pro StB zcela nepoužitelným konfidentem. Nachtmann se po šesti letech od doby, kdy vyšla najevo jeho pravá totožnost, stěhuje do SRN, kde 2. května 1995 ve věku 79 let umírá.
Zdroj: krvavá léta, Česká televize
