Jak by se vám líbilo odletět do zcela jiných tropických krajů, ale být stále na území České republiky? V minulosti si několik osobností i politiků zahrávalo s myšlenkou kolonizovat. Sen o malém Československu v Africe zní jako hloupý vtip, ale nevěřili byste, jak vážně se o něm uvažovalo. Náprstkovy výšiny a Jungmannova pánev v Africe? To není vtip, to je realita.
Největší slovo při konečném rozdělování afrických kolonií měla pochopitelně tehdejší impéria v čele s Anglií, Francií nebo Nizozemskem. Německo a Rakousko tento zápas o zahraniční vliv nad jinými státy světa poněkud prospalo. Na konci devatenáctého století mohli Češi pouze snít o své samostatnosti. Přesto se našel jeden, který pro ně hledal nové místo v Africe. Byl to Emil Holub.
Emil Holub hledá nové české území
Český cestovatel se při svých toulkách Afrikou nezdráhal přemýšlet o věcech, které nebyly politicky úplně korektní. Objevit nové území pro Český národ byla myšlenka velmi odvážná. Emil Holub byl však ve všech směrech výjimečná osobnost. Po prvních sedmi letech cestování po Africe přiznal, že jedním z důvodů cesty byla touha dohnat francouzský a anglický koloniální náskok. Hledal tak nový prostor, který by se mohl reálně odkoupit, aby zde mohli znovu začít žít a pracovat čeští hospodáři.
Vážnost Holubových myšlenek dokazují názvy míst, které v Africe pojmenovával výhradně česky. Vrch v tropech nazval Čepice nebo U Dvou vrabců. Pro některá místa neváhal zvolit jméno českých vlastenců. Údolí u řeky Zambezi pojmenoval Jungmannovou pánví. Holub byl však víc snílek než opravdový dobyvatel. Jeho laskavost a spolupráce s místními obyvateli nemohla konkurovat pozdějším kolonizátorům z Anglie. Ti nešetřili náboje, zato Holub i ve chvílích největšího nebezpečí volal na své průvodce, aby stříleli vedle, nikoli do lidí.
Je-li nám třeba kolonizace?
Český lékárník Vilém Němec měl jasnou odpověď. Ve svém textu z roku 1923 propagoval myšlenku rozvíjet kolonie v Habeši, dnešní Etiopii. Obrovská touha a zápal po novém území obhajoval obrovským množstvím vzácných surovin. „Je to země bohatá na zlato, cín, železo a ostatní kovy, dobývá se tam také uhlí, nafta a drahé kameny. Příroda je v panenském, lidmi doposud nedotčeném stavu, dala by se tam pěstovat bavlna, rýže a spousta obilí, země je protkána sítí silnic.“
Němcova kolonizátorská kampaň na některé české podnikatele opravdu zafungovala. Továrnu zde zřídily velké české firmy jako Baťa, Škoda i ČKD. Začala tak spolupráce dvou úplně odlišných států, která vyústila ve vybudování české univerzity a místní armáda získala i české velitele. Místní Habešané však nepřipustili, aby si Češi mysleli, že jsou jejich kolonií.
Největší snílek: Jan Havlasa
Pravděpodobně největším snílkem o Československých koloniích byl Jan Havlasa. Spisovatel dobrodružných a fantastických románů své povolání plně aplikoval do politických nápadů. Jeho sci-fi představy o koloniích neměly hranice. Důvody, na kterých stavěl svoje myšlenky, měl však pevné. Úspěch Československých legií v bitvě u Zborova a jejich následné počínání na území východní fronty dokládal jako příklad schopnosti adaptovat se a ovládnout cizí území.
Havlasa tedy vznesl několik vážně míněných návrhů. Jedním z nich byla Kamčatka, které jsme byli podle jeho slov nejblíže. Pouze jediná země nás dělila od této části Ruska. Problém byl v tom, že se jednalo o deset tisíc kilometrů.
Jedna z mnoha snových představ českého spisovatele mířila až do Nové Guineji. Hladově loboval za to, aby se představitelé československého národa dohodli s Portugalskem a Nizozemskem na projektu česká Nová Guineja. Ten se však stejně jako ostatní projekty neuskutečnil. Zůstalo tak u snu, ale každoroční letní návštěvy chorvatských pláží českými turisty by se postupně taky mohly vyvinout v pokus o novou českou kolonii.
Zdroje: respekt.cz, kniha České kolonie zámořské, dejinyasoucasnost.cz
