14.7 C
Prague
Středa, 15 května 2024, 2:05
- Reklama -
DomůZajímavostiCo nejspíše myslela ředitelka Národní galerie řešením koloniální minulosti

Co nejspíše myslela ředitelka Národní galerie řešením koloniální minulosti

/KOMENTÁŘ/ Obrovské pozdvižení vzbudilo na přelomu roku především na sociálních sítích vyjádření ředitelky Národní galerie Alicje Knast. V anketě Lidových novin zmínila v odpovědi na otázky „jaký bude rok 2024 a jaké změny očekáváte v oboru, v němž působíte?“ mimo jiné i to, že v novém roce 2024 budeme muset najít nové způsoby, jak řešit koloniální minulost, a to i v zemích střední a východní Evropy.

Mnozí se podivovali nad tím, že k nám někdo chce importovat témata kulturních válek, která nyní hýbou především anglicky mluvícími zeměmi. A to ještě v době, kdy kolonialismus evropských zemí už je vcelku dávnou minulostí.

Česko navíc žádné kolonie nikdy nemělo a totéž platí i o všech dalších zemích střední Evropy. Naopak jsme byli fakticky koloniemi SSSR. Není proto nesmysl otevírat v Česku zrovna nyní toto téma?

Všechno je nejspíše jinak

Kritika na adresu ředitelky pražské galerie byla často velmi ostrá a nevybíravá. Já osobně bych ale byl k současné ředitelce Národní galerie mnohem shovívavější, protože nejspíše chápu, jak to mohla ve skutečnosti myslet. Někteří už přede mnou zmiňovali dvě možnosti, jak můžeme její slova interpretovat.

První z nich je taková, že nám snad chtěla říct, že Československo mělo coby stát, který se tehdy právě vymanil z nadvlády Habsburků, mnohem jednoznačněji a rázněji odmítnout Togo po první světové válce, které ale nakonec stejně nezískalo. Česko by se tak nejspíše mělo jako jeden z nástupnických států malé západoafrické zemi za veškerá zamýšlená příkoří omluvit.

Něco mi ale říká, že mnohem pravděpodobnější je druhá možnost: Paní ředitelka NG Alicja Knast totiž ve skutečnosti vůbec neměla na mysli kolonie, nýbrž koloniály. Ano, čtete správně.

Chtěla, aby se začalo více hovořit o minulosti koloniálů, tedy menších obchodů, kde bylo možné zakoupit zboží jako je např. káva, kakao, čaj nebo exotické ovoce, které bylo dovážené z tehdejších kolonií. Na území Českých zemí jsme měli těchto obchodů bezpočet.

Běžně existovaly dokonce i v malých městech

Ostatně většina z nás si velmi dobře pamatuje třeba koloniál Vendelína Bajzy z filmového seriálu Bylo nás pět volně inspirovaného stejnojmennou knihou od Karla Poláčka. Obchody s tímto označením najdeme i dnes.

Nebývá úplně obvyklé, aby zrovna ředitelka Národní galerie volala zrovna po diskusi kolem historie specifického druhu obchodů s potravinami.

Nepochybuji ale o tom, že diskuse věnovaná historii koloniálů v různých zemích střední Evropy může být přínosná pro obor hospodářských dějin a může také přinést do všeobecného povědomí mnoho nových a zajímavých poznatků.

Pokud je tomu skutečně tak, volání po této diskusi určitě vítám, a naopak pobouření rozhodně není na místě.

Varování: Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky

Autor komentáře: Tomáš Zdechovský, europoslanec, místopředseda KDU-ČSL

PODOBNÉ ČLÁNKY

NEJČTENĚJŠÍ

- Reklama -
Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů