„Zemřete do roka a do dne,” prohlásil údajně na hranici směrem k francouzskému králi Filipu IV. a papeži Klementu V. Legenda o smrtelném proroctví zrádců posledního velmistra templářského řádu je spíše výmyslem v už tak neuvěřitelném příběhu. Jakub z Molay se společně se svým řádem stal nepohodlným, a tak se inkvizitoři činili, aby bylo jeho jméno a pověst znesvěcena.
Jakub z Molay byl francouzský nižší šlechtic a hlavně velmistr templářského řádu. Kvůli politikaření francouzského krále byl však tím úplně posledním velmistrem. Jeho život skončil v plamenech připravené hranice, poté, co byl inkvizitory zlomen a přiznal jim vše, co potřebovali slyšet. Proč chtěl král Filip IV. odstranit celý templářský řád ze hry?
První inkvizice
Poprvé francouzský král Filip IV. uvěznil Jakuba z Molay v roce 1307. Tehdy byl osočen společně s celým řádem ze sodomie, kacířství a zapírání Krista. V této vlně bylo zatčeno hned několik dalších templářů po celé Francii.
Ti se pod tlakem inkvizičního vydírání a mučení k těmto nesmyslným obviněním přiznali. Jakub z Molay i vlivem mučení odmítal svůj řád hájit, což vedlo k domněnce o tom, že tak učinil po ukrutné bolesti. Papež Klement V. se tak rozhodl řád ještě v této chvíli bránit. Templáře tak ještě v této vlně tajně omilostnil. Celý proces je z dnešního pohledu vnímán jako vykonstruovaný, protože král Filip IV. potřeboval získat stůj co stůj finance do státní pokladny.
Druhý soud
Po omilostnění se však Jakub z Molay dostal před inkvizici podruhé, a to v roce 1314. Tehdy byl za kacířství a čarodějnictví odsouzen společně s dalšími vysokými představiteli templářského řádu na doživotí. Tvrdý soud donutil Jakuba z Molay dementovat původní přiznání, čímž si vysloužil ortel smrti. Popřel totiž dohodu o pokání, díky které byl původně ušetřen.
Ve stejný den, kdy byl vynesen tvrdý trest, byl na rozkaz francouzského krále převezen na ostrov la Cité na Seině, kde byl také následně upálen. Tím v podstatě celý řád zanikl a vysoká politika tehdejšího krále si mnula ruce.
Zdroje: history.com, worldhistory.org, britannica.com
