Léčil miliony lidí a k diagnóze mu postačil pohled na pacientovu moč. Nejedná se o žádnou fiktivní postavu, ani prvoplánového podvodníka. Léčitel Jan Mikolášek se totiž věnoval i těm nejvýznamnějším osobnostem své doby. „Úředně zkoušený léčitel“ pomohl Masarykovi, ale třeba také Martinu Bormannovi či Antonínu Zápotockému. Neuvěřitelný osud muže s darem od Boha jsme mohli vidět ve filmu Šarlatán.
Jan Mikolášek na sklonku svého života poznamenal, že pravděpodobně léčil přes pět milionů pacientů a předepsal několik vagónů bylin. V době, kdy byl na vrcholu, stálo před jeho vybudovaným sanatoriem až tři sta lidí.
To však není zdaleka vše, co dělá z Jana Mikoláška fascinující osobnost. Jeho schopnosti totiž zaujaly i politické špičky ve třech různých režimech. Rozporuplná osobnost s jen těžko vysvětlitelným nadáním jsme si připomněli ve snímku polské režisérky Agnieszky Holland. Co film v hlavní roli s Ivanem Trojanem o Mikoláškovi prozradil a co zůstalo nevyslovené?
Zahradník s darem od Boha
Kladný vztah k přírodnímu léčitelství pravděpodobně zčásti získal tím, že se narodil do početné rodiny zahradníka. V tomto oboru zpočátku opravdu působil. Znalost bylin mu byla základem pro další krok v jeho profesním a životním vývoji. V mládí se totiž učil od báby kořenářky Josefy Mühlbacherové, která mu předala schopnost diagnostikovat pacienty z moči.
Mikolášek tak postupně získával velmi silný vztah k Bohu a také své nadání vnímal jako dar shůry. Když se později naplno rozvinula jeho živnost „Úředně zkoušeného léčitele“, byla před jeho sanatoriem v Jenštejně u Prahy velká socha anděla, před kterou se pravidelně modlil. Sám podle pamětníků mnohokrát vyprávěl, jak jako mladý usnul při sběru bylin a ve snu k němu přišla postava, dotkla se prstem jeho hrudi a sdělila mu: „Sbírej, sbírej… Pracuj, přemýšlej a věř sám sobě.“
Kromě zmíněné diagnózy z moči, kterou činil bez nároku na honorář, připojil i léčebné směsi z bylinek. Ty ovšem prodával. Díky obrovskému počtu pacientů tak rostl jeho majetek a mohl si dovolit kupovat i rozdávat nemalé finanční prostředky. Legendární je jeho automobil Hudson 1947, kterým společně se svým osobním řidičem provokoval okolní závistivé jedince.
O tom, že byl Mikolášek rozporuplná osobnost, hovoří také fakt, že se často pravděpodobně vykupoval ze svých hříchů. V Jenštejně zaplatil materiál na první kanalizaci, přidával peníze na místní svatby a zábavy. Finančně podpořil stavbu kluziště, na vlastní náklady posílal nemocné děti na ozdravné pobyty u moře či na horách. Nemalé množství vydělaných peněz pravidelně předával Červenému kříži. Na první pohled vzorný křesťan měl však ve svém příběhu mnoho kontroverzních okamžiků.
Léčitel slavných
Mikoláškovy schopnosti samozřejmě již za první republiky neušly ani významným postavám kultury a politiky. Jeho pacientem byli prezident T. G. Masaryk, herečka Olga Scheinpflugová, Saša Rašilov, hudebník Josef Bohuslav Foerster, malíř Max Švabinský či houslový virtuos Jaroslav Kocian.
Když byl za protektorátu povolán do Petschkova paláce, kde sídlilo gestapo, čekal zde na něj test. Musel analyzovat a diagnostikovat nemoci z 29 lahviček s močí. Uspěl a získal nového a pravděpodobně nechtěného pacienta. Stal se jím vedoucí kanceláře Adolfa Hitlera Martin Bormann, kterého léčil minimálně třikrát se žlučovými kameny.
To bezesporu nebyla jediná elitní postava Třetí říše, která využila jeho služeb. On se však nikdy nepokládal za hrdinu. Sám ve své autobiografii tento morální rozpor popisuje takto: „Rozumí se samo sebou, že jsem takového člověka od svých dveří zahnat nemohl, stejně jako by ho nemohl vyhnat lékař. Znamenalo by to zhola zbytečnou sebevraždu, a já jsem nikdy hrdinou nebyl.“
Za své počínání za druhé světové války se také očekával trest. Ten ovšem nepřišel, protože získal nového pacienta, jenž se mu stal ochráncem před mlýnskými koly nastupující komunistické moci. Když se Antonín Zápotocký vracel z koncentračního tábora zdravotně velmi oslaben, Mikolášek mu zachránil nohu před amputací a ještě předtím, než se stal prezidentem, za ním pravidelně docházel.
Smrt Zápotockého
Problém pro Mikoláška přišel ve chvíli, kdy zemřel prezident Antonín Zápotocký. Nově zformovaná KSČ v čele s prezidentem Antonínem Novotným už takové pochopení pro léčitele a znalce bylin neměla. Byl tedy zatčen a obviněn z krácení daní, korupce, předražování bylin a nepovolené stavby.
Propadl mu tak majetek a ve vězení odseděl více jak tři roky. Byla mu zakázaná činnost včetně toho, že neměl občanská práva. Když byl v roce 1964 propuštěn, využil azyl, který mu poskytl v pražských Strašnicích primář Karel Urbánek.
Z jeho sídla se tak stal domov důchodců, který tomuto účelu slouží dodnes. Jan Mikolášek zemřel v roce 1973, ale v podvědomí národa žil velmi dlouho. Už jen čísla pacientů, kterým se pokusil pomoci dokazují, jak hluboko se zapsal do DNA československého lidu.
Snímek Šarlatán byl tvořen jako volná adaptace života této osobité postavy našich dějin a je nutné k některým dějovým pasážím přistupovat s nadhledem, protože se v realitě odehrály jinak. To nic nemění na faktu, že se jedná o profesionální filmové dílo.
Zdroje: iDnes, Aktuálně, iRozhlas
