V České republice se podle MUDr. Evy Kociánové, Ph.D. z I. interní kardiologické kliniky FN a LF UP Olomouc aktuálně nachází přibližně tři miliony pacientů s hypertenzí, to jest s tlakem vyšším, než 140/90 milimetrů rtuti (Hg). Další zhruba milion má podle ní krevní tlak zvýšený, čili někde mezi krevním tlakem optimálním a hypertenzí, mezi 120/70 a 140/90 Hg.
„Z rozsáhlých epidemiologických studií víme, že už zvýšení nad optimum může dlouhodobě poškozovat cílové orgány – to je srdce, ledviny, mozek a výstelku cév. Krevní tlak nad 140/90 milimetrů rtuti pak představuje natolik výrazné zvýšení rizika kardiovaskulárních příhod, jako je infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, srdeční selhání, fibrilace síní a selhání ledvin, že je třeba tuto situaci neprodleně řešit,“ říká internistka MUDr. Eva Kociánová, Ph.D. z I. interní kardiologické kliniky FN a LF UP Olomouc.
Problém nejsou léky, ale odhalení nemoci
Současným problémem v léčbě vysokého krevního tlaku není podle lékařky nedostatek účinných léčiv ale spíše problém ve včasném záchytu nových pacientů a také v odhalení nedostatečně kompenzovaných léčených hypertoniků. „Udává se, že čtvrtina osob se zvýšeným krevním tlakem o svém problému vůbec neví a z těch léčených dosahuje cílového krevního tlaku stěží 40%.“
Jak je to možné? „Hypertenze totiž probíhá poměrně dlouho asymptomaticky, to znamená, že postižený jedinec nemá žádné potíže. Už v této době se ale plíživě rozvíjí orgánové poškození, přičemž platí, že čím delší dobu spolupůsobí více rizikových faktorů, tím menší je šance na případné odstranění vzniklých změn a tím vyšší je nebezpečí komplikací. Od určité míry poškození nelze zvrátit a léčba se v tuto chvíli velice komplikuje“ říká doktorka Kociánová. Záchyt nových hypertoniků závisí na síti praktických lékařů a preventivních prohlídek. Jsou zde ovšem nejméně dva zádrhele.
Měření jen v ordinaci může vést k chybné diagnóze
Zaprvé ne všichni jedinci se na preventivní prohlídku dostaví, ať už vlastní vinou, nebo například při odkladech způsobených právě probíhající pandemií Covid-19. „Přitom už odklad léčby o tři měsíce může způsobit na orgánech závažné změny. A zadruhé – tlak v ordinaci není úplně stoprocentním nástrojem v odhalení všech pacientů s arteriální hypertenzí, studie ukazují, že splést se můžeme až u každého třetího vyšetřeného člověka. Naměření vyššího tlaků kvůli takzvané hypertenzi bílého pláště tak problematické není, protože pak obvykle následuje ověření reálné výše tlak některou z metod měření tlaku mimo ordinaci.“
Nebezpečná je ale maskovaná hypertenze, kdy tlak v ordinaci právě v okamžiku vyšetření může být normální, ale v jiné denní době se pacient nachází v nezachycené hypertenzi. „Je to tak. U léčených pacientů je řízení léčby výhradně pomocí tlaku v ordinaci ještě ošemetnější. Může zde potom docházet jak k zbytečnému přidávání léků při syndromu bílého pláště anebo naopak podcenění situace při maskované hypertenzi. Podle nejnovějších doporučení se proto stále větší důraz přikládá měření tlaku mimo ordinaci.“
Tlak v pneumatikách si také měříte – a co cévy?
Tady přichází podle doktorky Kociánové ke slovu zodpovědnost každého jedince. Je s podivem, o kolik více pozornosti věnují řidiči tlaku v pneumatikách vlastního vozu než tlaku ve svých cévách. Příručky automobilistů ukazují, že tlak v pneumatikách máme měřit docela často, určitě po každém třetím tankování. „Pokud bychom vzali v potaz, že už tříměsíční interval případné neléčené hypertenze může závažně poškodit orgány, musí nám být jasné, že roční nebo i řidší kontroly u praktického lékaře nemohou stačit. Léčení pacienti by měli k vlastnímu zdraví přistoupit ještě pečlivěji.“
Nejvyšší šanci na správnou léčbu a delší budoucnost bez závažné nemoci mají ti, kteří se naučí měřit krevní tlak správně doma. Pokud si spočteme, že v ČR je 40% dospělých postiženo hypertenzí, měl by být tonometr stejně jako teploměr téměř v každé rodině. To by mělo být dost na to, aby se mohli 1x za půl roku změřit třeba u známých i zdraví jedinci. „Podmínkou je validovaný tonometr v bezchybném technickém stavu, adekvátní manžeta (v ordinaci máme dobrou zkušenost například s tlakoměrem Omron s Intelli manžetou), správná technika měření, a dodržení klidových podmínek při měření dvou následujících měření ráno a dvou večer. V průběhu dne se měřit nemusíte,“ radí MUDr. Eva Kociánová.
Odpovědnost začíná u nás samotných
Na závěr si to shrňme. Za vlastní krevní tlak musí převzít zodpovědnost každý sám. Jednak proto, že měření tlaku musí u zdravých i nemocných probíhat častěji, než je kapacitně schopen zajistit praktický lékař. A také proto, že riziko nesprávné diagnózy z jednoho čísla je vysoké. Doktorka Kociánová proto opakuje: „Jste-li dosud zdraví, zkontrolujte si krevní tlak minimálně 1x ročně, máte-li více rizikových faktorů, jako je třeba zvýšený cholesterol, obezita, kouření nebo diabetes mellitus, tak alespoň dvakrát. Pokud se s krevním tlakem už léčíte, je rozumné spočítat průměr z domácí monitorace za 3-7 dní alespoň 1x za 3 měsíce. Výsledek by určitě neměl převyšovat 135/85 milimetrů rtuti. V obdobích, kdy se léčba mění, je obvykle třeba počítat týdenní průměr každý měsíc a výsledek konzultovat se svým lékařem, dokud není dosaženo cílového krevního tlaku.“
