Prakticky neustále vedou válku proti termitům, z toho důvodu jsou často samý šrám. Řeč je o mravencích Matabele, kteří se však na své druhy ve zbrani nevykašlou, naopak. O válečné veterány se starají až s dojemnou péčí.
Vážná zranění mravenců Matabele (Megaponera analis) jsou způsobena kusadly vojáků termitů. Kromě okamžitého poškození končetin se mohou rány infikovat, ale mravenci nejenže vyvinuli řadu antibiotických léčebných postupů, ale také poznají, kdy je pravý čas je nasadit a zachránit tím většinu zraněných. Tvrdí to studie, ale i dokument Life On Our Planet uvedený na Netflixu (pátá epizoda).
Chytřejší než savci?
Dr Erik Frank vedl tým zkoumající, jak tito mravenci překonají svá zranění. Mnoho savců má ve slinách molekuly s antiseptickými vlastnostmi a je známo, že si olizují rány, pravděpodobně proto, aby se pokusili omezit rozmnožování bakterií. Podle Franka a jeho kolegů se však nezdá, že by tato zvířata mohla poznat, zda je rána infikovaná – olizování se provádí automaticky.
Jenže navzdory jejich malému mozku se mravenci ukazují být „chytřejší“. Pozorování bitev mravenců a termitů zaznamenalo, že až 22 procent útočníků ztratilo jednu nebo více nohou. Jejich spolubojovníci je však odnesou zpět do hnízda, kde je rána olízána a ošetřována už do tří hodin od utržení s tím, že devadesát procent neléčených mravenců zemře do 24 hodin.
Produkují organické sloučeniny
Odborníci zjistili, že hlavní příčinou smrti je bakterie Pseudomonas aeruginosa. I když by bylo pošetilé tvrdit, že si to mravenci uvědomují, na infikované rány reagují odlišně a ošetřují je častěji.
Mravenci produkují 112 organických sloučenin, z nichž 23 věda nezná, ze své metapleurální žlázy. Frank a kolegové je testovali a zjistili, že přibližně polovina z nich má buď antimikrobiální vlastnosti, nebo hojí rány jiným způsobem. Účel ostatních není jasný. „S výjimkou lidí neznám žádného jiného tvora, který by mohl provádět tak sofistikované lékařské ošetření ran,“ uvedl Frank v tiskové zprávě.
Rozeznají ohrožující bakterie
Je pravděpodobné, že výroba těchto molekul vyžaduje velké úsilí, takže mravenci nechtějí plýtvat silami na čisté rány a vyvinuli schopnost detekovat Pseudomonas aeruginosa a možná i některé další ohrožující bakterie. Jiné druhy mravenců, kteří žijí méně nebezpečným životním stylem, produkují mnohem méně chemikálií s potenciálními antibiotiky.
Když byli infikovaní mravenci Matabele umístěni do izolace, 90 procent z nich zemřelo do 36 hodin. Ovšem mezi těmi, kteří byli do mraveniště vráceni, úmrtnost náhled klesla na 22 procent, což dokazuje úspěšnost léčby. Pro vědce jsou zjištění velmi cenná, v budoucnost by totiž mohla hrát zásadní roli v boji s antibiotickou rezistencí.
Zdroje: redakce, nature.com, iflscience.com
