Jen málokteré město na světě je historicky tak pevně spojené s častými záplavami jako ruský Petrohrad. Zdejší řeka Něva, Finský záliv, Lužská zátoka a Lužské jezero umí a umělo s městem zcela zásadně otřást. Za posledních 300 let totiž nejkrásnější ruské město zažilo neuvěřitelných 295 záplav. Jaké z nich byly ty vůbec nejsilnější a nejtragičtější?
Zvyk je železná košile a pro obyvatele Petrohradu se záplavy staly každoročním koloritem. Oněch téměř 300 záplav za posledních 300 let nebylo vždy tak tragických jako ty v letech 1777, 1824, 1924 a 1925. V těchto letech byly záplavy doslova likvidační a bezesporu ta nejtragičtější se odehrála v roce 1824. Paradoxně největší chybu v rámci petrohradských záplav učinil sám zakladatel Petr Veliký. Proč?
Neposlechl rady
Město Pitěr založil Petr Veliký, i když ho jeho rádci varovali, že ústí řeky Něvy je ploché, bahnité a nezdravé. Architekti vysvětlovali, že domy se budou díky nestabilní a vodou nasáklé půdě muset stavět na pilotech, a už při stavbě se počítalo s nadměrným úmrtím pracovníků, kteří umírali na tyfus, choleru a úplavici.
Město tedy vzniklo na nestabilní půdě ve velmi turbulentních přírodních podmínkách. Stačilo, aby zafoukal severozápadní vítr, a velké vlny z finské zátoky mířily přímo na ruské město. Onoho roku 1824, a to konkrétně 7. listopadu, se k těmto nepříznivým povětrnostním podmínkám přidal ještě mohutný déšť a tragédie byla na světě…
Smrtící bouře
V noci 7. listopadu přinesla bouře dokonce první sníh, ale nadšené děti se rozhodně na druhý den nechystaly stavět sněhuláky. Voda se začala přelévat do ulic a skrze kanalizaci i do kanálů a do domů odtoky. Obyvatelé Petrohradu nejdříve vše brali s klidem, ale velmi rychle bylo jasné, že se jedná o velký problém. Rovinatá plocha lidem neumožňovala bezpečný ústup na kopec, a tak ze svých dolních bytů stoupali domem vysoko, jak to jen šlo.
Střed města byl velmi rychle kompletně zatopen a není se čemu divit, protože hladina vody stoupla o neuvěřitelné čtyři metry. Ulice se proměnily v řeky a náměstí v jezera. Obchody v přízemní úrovni ulice byly vytopené a městu hrozilo vyhladovění. Mnoho domů se zřítilo a při ústupu vody si ustupující proud vody bral, co už tak ochuzeným obyvatelům zbylo.
Neskutečné ztráty
Ústí řeky Něvy se zaplnilo věcmi a tato přehrada nábytku, stavebního materiálu a lodí znamenala další velké komplikace pro obyvatele města. Navíc se zde utopilo tisíce krys a jen díky chladnému počasí se zde nerozvinula silná epidemie nemocí z tlejících mrtvých zvířat.
O tom, kolik Rusů tehdy v Petrohradu zahynulo, se vedou spory a čísla se přelévají z extrému do extrému přesně jako řeka Něva. Oficiální ruské statistiky vycházející ze zdejších kronik hovoří o počtu 500 mrtvých. Existuje však německý zdroj, který hovoří dokonce o 25 tisících obětech této ničivé povodně. S velkou pravděpodobností nebude pravdivé ani jedno číslo vzhledem k tomu, jak Rusko manipuluje s čísly, a zároveň ani drastický údaj nemůže být reálný vzhledem k tomu, že tehdy žilo v Petrohradu 75 tisíc obyvatel.
Zdroj: redakce, theguardian.com, Český rozhlas
