Při pohledu do kronik československé kriminalistiky vás bezpochyby zarazí příběh jako vystřižený z Sherlocka Holmese. Ústřední roli v trojnásobné vraždě hraje zahradník. Okolnosti zločinu jsou však zahalené tajemstvím a záhadami, které by i autor krimi detektivních románů ocenil jako bohatou inspiraci. O co konkrétně jde?
Požár zámku měl zahladit stopy. Nepovedlo se, ale odkrytí brutální vraždy nebylo ani tak jednoduché. Když 2. února 1927 dorazili hasiči likvidovat ohněm zachvácený zámek v Náměšti nad Oslavou, nalezli v prvním patře nečekané překvapení. Ležela zde zmasakrovaná těla lesního rady Jindřicha Tilleho, jeho manželky Anny a služebnice Marie Kořenové. Všichni tři byli obětí bezcitného a brutálního útoku sekerou. Zámek ve vlastnictví hraběte Haugwitze tak vzplanul hlavně proto, aby vrah zahladil stopy.
Hlavní podezřelý
Když k případu přispěchal nadporučík Josef Metelka a vyšetřující soudce Antonín Holas ze Znojma, padlo hlavní podezření na zloděje a vraha Leciána. Postupně však vycházelo najevo, že to bude pravděpodobně nesprávná stopa. Z domu se totiž ztratily pouze Tillovy hodinky a kazety s příbory. Jiné cennosti jako obrazy, sochy a drahocenného hodiny na místě zůstaly.
Podle další teorie se tak muselo jednat o amatérského vraha, který jednal v afektu. Jako novinku při vyšetřování v té době použili snímání otisků prstů. Povolán byl tedy štábní kapitán Povondra, který se věnoval daktyloskopii jako zcela novému oboru. Na místě činu byly nalezeny otisky celkem šesti lidí. Z toho troje pochopitelně patřily zavražděným obětem.
Jen jedny otisky se nacházely na vypáčené zásuvce a na desce stolu. Každému zaměstnanci zámku tak byly sejmuty otisky prstů. Mezitím však záhadně zmizel Oldřich Filipín. Muž, který pomáhal s prací v zahradě a při požáru dokonce pomáhal hasičům.
Útěk
Filipín byl tedy přítomný na místě činu i v momentě, kdy Metelka a Holas hovořili o tom, že je třeba vraha vypátrat díky otiskům prstů. Zahradník se tak lekl, že bude odhalen, a utekl. Naštěstí byl zajištěn hrnek, který měl Filipín v ruce, a otisky jasně odhalily, že jsou totožné s těmi, které policisté našli na vypáčené zásuvce.
Spustilo se tak po něm pátrání a stal se podezřelým číslo jedna. Trvalo dva dny, než ho vystopovali cvičení psi. Ti ho našli napůl zavaleného u vchodu do podzemních chodeb, které se nacházely v zahradě pod zámkem. Filipín se k vraždám přiznal. Byl však uvězněn v podzemí a držel u sebe nůž, kterým se chtěl zabít. Nakonec to nedokázal. Problém však byl v tom, že nebylo jak vraha vyprostit ze zavalené chodby.
Labyrint pod zemí
Vrah byl sice odhalen a dopaden, ale vyprostit ho ze složitého labyrintu podzemních chodeb se zdálo být nemožné. Kdyby policisté odstranili jeden z kamenů, hrozilo by, že vrah bude zavalen. Až nakonec jim cestu do labyrintu ukázal sekretář Vojtěch.
K vrahovi se tak museli dostat tajnou chodbou schovanou ve studni dva metry za přepadem. Bylo takřka nemožné touto cestou zcela vysíleného Filipína dostat ven. Muselo se tak přijít na další řešení. Sekretář nakonec našel ještě jeden vchod do podzemního bludiště skrze padací dvířka ve sklepě.
Filipín byl tak vyproštěn. Sám však vypovídal, že ho k vraždám navedl právě sekretář Vojtěch, který mu dal finanční odměnu a také mu podal vražednou zbraň. Zároveň tvrdil, že byl zhypnotizován a očarován. Role sekretáře byla tedy také předmětem vyšetřování, ale později bylo posouzeno, že na vraždách nemá žádný vliv, což nakonec později i Filipín potvrzuje. Po dvou letech od vraždy byl Filipín odsouzen k trestu smrti provazem. Trest byl zmírněn prezidentem Masarykem na doživotí. V roce 1931 se zahradník pokusil utéct z věznice Mírov, ale byl velmi rychle dopaden. Tak skončilo v první chvíli záhadné a brutální běsnění vraha, který se hájí tím, že byl při svém činu zhypnotizován a očarován. Jestli je na tom něco pravdy, je však dodnes velkou neznámou.
Zdroje: kniha Vrah Lecián, kriminalistika.eu, mesto-bohumin.cz
