Konec druhé světové války odstartoval období, kdy byl oficiální zákon určován touhou po pomstě. Každý Němec se stal snadným terčem národa, který žil několik let ve strašlivém strachu okupace. Brněnský pochod smrti je dodnes jedním z nejostudnějších momentů našich dějin. Národ se totiž projevil stejně bezcitně jako jeho úhlavní nepřítel.
Je velmi těžké polemizovat nad událostmi, které se na mnoha místech naší republiky odehrály bezprostředně po konci druhé světové války. Lze však bezpečně konstatovat, že lidský tvor umí být opravdová bestie.
Ať už mluvíme o nacistické diktatuře, která rozpoutala jednu z nejděsivějších kapitol lidských dějin, či krvelačné pomstě a frustraci osvobozeného lidu vůči nevinným obětem, vždy se dostáváme k situacím, které jsou více než ostudné.
Poukazovat na temné stránky lidských vlastností je však bezpodmínečně nutné, protože jen tak se lze postavit pravdě čelem a pokusit se budovat lepší svět, kde se podobná zvěrstva nebudou opakovat. Třetí říše nakazila svět terorem a bestiálním vražděním po milionech.
Mnozí ze strachu či fanatismu pozvedli ruku či mlčky sledovali, jak se nevinní lidé stávají lovnou zvěří končící v koncetračních táborech. Když zbraně utichly a nejtěžší chvíle moderních dějin ustala, nastal čas, kdy místo radosti a míru přišel čas pro pomstu.
Léta útlaku explodovala jako přetlakovaný papinův hrnec. Spirála zla se roztočila v opačném gardu a některé konkrétní události našich dějin jsou dodnes strašidlem schovaným pod postelí. Umíme čelit vlastním chybám a omylům? Jsme vůbec schopni si připustit, že zlo může být i na dobré straně barikády?
Vyhnáni z Brna
Jedním z příkladů lidského selhání je také pochod vysídlených Němců ve dnech 30. a 31. května roku 1945. Frustraci českého národa se tehdy rozhodl vyřešit zákon, který byl však předán do rukou lidí, toužících koncentrovat svoje zlo na nevinné oběti. Vyhnání Němců z Brna byl jeden z mnoha podobných příkladů.
Když se Zemský národní výbor v Brně rozhodl 29. května 1945 vysídlit všechny ženy, děti a muže pod 14 let a nad 60 let, spustila se tak zcela nepřipravená akce.
Němci se v Brně shromáždili na 13 určených místech v Brně, aby se v noci 30. května kolem desáté hodiny večerní vydali směrem k rakouské hranici. Utvořila se tak několikakilometrová kolona, ve které se pohybovalo přes 20 tisíc lidí. Některé zdroje však uvádí, že se mohlo jednat až o 30 tisíc Němců, z nichž byla většina utvořena z žen a dětí.
Dle dochovaných výpovědí pamětníků se rozpoutala cesta, jež později dostala přízvisko pochod smrti. Dozor nad pochodem měla jednotka československé armády, ale také ozbrojení dělníci z brněnské Zbrojovky. Morálně pohoršující fakt je, že někteří z nich byli sami konfidenti a kolaboranti s nacisty, pro které se tento nehumánní pochod stal příležitostí zahladit stopy své kompromitující činnosti.
Dav, který byl ve velkém počtu zastoupen starými lidmi, matkami s dětmi, ale také invalidy, se tak bez jídla, vody a jakékoli přestávky na odpočinek vydal vstříc vyčerpávající cestě, jež mnohé z nich stála život.
Někteří vyčerpáním padali k zemi a další museli přijímat tvrdé rány pažbami pušek a šlehání bičem. Někteří přeživší pamětníci vzpomínají, že jim nebylo dovoleno ani vykonat potřebu, takže nezbylo nic jiného, než tak učinit za chůze.
Nehumánní pochod
Téměř po 30 kilometrech došel více než 20tisícový dav Němců do Pohořelic, kde pro ně byl vytvořen, kulantně řečeno, improvizovaný tábor. Lidé přenocovali pod širým nebem, ve stodolách, sokolovně, hostincích a sirotčinci.
Zde se zjistilo, že v davu je přítomno mnoho Čechů ze smíšeného manželství s dětmi, německých Židů a německých antifašistů, kteří se mohli následně navrátit zpět do Brna.
10 tisíc Němců schopných chůze bylo následující den hnáno dál směrem na Mikulov k rakouským hranicím. Zbytek vysídlených obyvatel Brna německého občanství zůstalo v pohořeleckém táboře. Zhruba 6 tisíc Němců se však muselo potýkat se strašnými hygienickými podmínkami a velmi brzo se v táboře rozšířila epidemie úplavice a tyfu.
Masový hrob
Každý den tak zde zemřelo přibližně 60 až 70 lidí, mezi nimi však také oběti fyzického násilí ze strany dozorců. Mrtvá těla byla “pohřbena” v polích v masových hrobech. Jen v Pohořelicích zemřelo kolem 450 osob a dalších 170 v okolních vesnicích. Celkový počet mrtvých se však pohybuje kolem tisícovky, ale některé německé prameny hovoří o čísle přesahující 4 tisíce mrtvých Němců.
Brněnský pochod smrti dnes připomíná pomník nedaleko Pohořelic. Měl by tak být mementem hrůzostrašné doby, která probouzela v lidech jen to nejhorší. Období po konci druhé světové války, kdy se zákony ohýbaly ve jménu pomsty, by tak nemělo býti zapomenuto.
Zdroje: Česká televize, Český rozhlas, pametnaroda.cz
