Když se po třech dcerách císařovně Marii Terezii konečně narodil chlapec, to bylo radosti na rakouském dvoře. Následník trůnu byl na světě a rod Habsburků tak mohl pokračovat v mužské linii. Dítko, arcivévoda, dostalo jméno Josef Habsbursko-Lotrinský a do historie se zapsalo jako jeden z nejvýznamnějších osvícenských panovníků v Evropě. Oblíbený byl také mezi českým selským lidem, který mu přezdíval „selský panovník“. Jaký byl život tohoto monarchy?
O Josefu II. se říká, že byl tvrdohlavý a vznětlivý. Pravděpodobně to bylo dané také jeho výchovou. I když jeho matka Marie Terezie razila heslo, že děti musejí poslouchat, zrovna u Josefa se toto příliš nedodržovalo.
Vypadal jako modrooký andílek s plavými vlásky, což bylo možné toto dítě peskovat? Kdepak, malého Josefa kdekdo rozmazloval a on si byl moc dobře vědom toho, že je následníkem trůnu. Už od svých čtrnácti let se začal zapojovat do dění na dvoře, cestovával společně s rodiči a zúčastňoval se také oficiálních aktů.
A konala se slavná svatba
Co se týká výběru vhodné nevěsty, nenechávala jeho matka Marie Terezie nic náhodě. Na to si ona potrpěla, aby pro své děti vybrala tu správnou partii. Pravda, u dcerky Marie Antoinetty se jí to trošku vymklo z ruky, když jí za ženicha vybrala Ludvíka XVI. Ale to přece nemohla vědět, že je oba vzbouřený lid nechá popravit na gilotině. Ale vraťme se zpět k Josefovi II. Pro něho maminka zvolila nevěstu, jež byla věkem k němu – krásná a půvabná Izabela Parmská byla vnučkou francouzského krále Ludvíka XV.
Snoubila se v ní jižanská krása s francouzskou elegancí. A Josef II. se do ní zamiloval jako před tím do žádné jiné. V roce 1760 se konala slavná svatba. Bohužel, přestože ke své manželce hořel pravou láskou, ona jeho city neopětovala. Více se jí líbila švagrová Marie Kristina, která byla sestrou Josefa II. Je více než pravděpodobné, že mezi těmito dvěma ženami bylo více než jen pouhé dívčí přátelství. Josef II. se s tím vypořádal po svém – prostě to ignoroval. I proto Isabela svému muži povila dvě dcery a po třech letech od svatby zemřela na neštovice.
Druhé manželství
Po smrti své milované manželky už Josef II. nebyl schopen navázat vztah se žádnou ženou. Přesto mu jeho matka Marie Terezie nevěstu ještě našla a syna ke sňatku s ní donutila. Tou nevěstou byla Marie Josefa Bavorská.
Příliš příkladné manželství to však nebylo, pravděpodobně ani nedošlo naplnění. Josef II. rezignoval na svůj osobní život a s vervou se pustil do vládnutí. Často inkognito podnikal cesty po korunních državách, přičemž používal jméno hrabě von Falkenstein.
Římským císařem
V roce 1764 byl Josef II. korunován na římského krále a vládl společně s matkou Marií Terezií po boku. Že to nedělalo dobrotu, je pochopitelné. On byl pln nadšení, snažil se co chvíli o nějakou reformu, jeho matka byla v tomto ohledu zdrženlivější. Často mezi nimi docházelo k ostrým konfliktům. Po smrti Marie Terezie pak vládl Josef II. sám, čímž se otevřelo pole působnosti a on mohl své reformy uvést v život. Během své vlády vydal na 6 000 výnosů.
Některé byly pro rozvoj monarchie důležité, jako například zrušení cenzury, tolerační patent, zrušení nevolnictví, reforma trestního práva, zřízení sítě nemocnic, reformy školství. Jiné je spíše možné považovat za úsměvnou snahu císaře mluvit do všeho, včetně způsobu pohřbívání. Navrhl totiž, aby se místo rakví používaly pouze plátěné pytle, a tím se šetřilo dřevo. Tato reforma byla ještě za jeho vlády zrušena, neboť se neujala.
Josef II. se však také zasloužil o vznik neměnných příjmení. Do té doby si člověk mohl své příjmení během života různě měnit. Jako úřední jazyk hodlal v celé monarchii zavést němčinu. Přitom jako jeden z mála Habsburků uměl česky. Nepřímo tímto podnítil vznik národního obrození v českých zemích.
Zdroje: Český rozhlas, Česká televize, dejepis.com
