Být válečným fotografem vyžaduje specifický druh odvahy. Mezi střelami se totiž pohybuje místo zbraně s fotoaparátem v ruce. Jedním z nejznámějších a nejšílenějších osobností tohoto fotografického žánru byl Robert Capa. Možná jako jediný se během Dne D vylodil na Omaha Beach pod sprškou nacistických výstřelů, aniž by měl zbraň. Jeho municí byl fotografický film. Reportážní fotograf přežil největší peklo, ale z původní stovky snímků přežilo jen jedenáct.
Slavný reportážní fotograf Robert Capa chtěl být vždy v té největší vřavě. Za svoji kariéru se s fotoaparátem objevil hned v pěti velkých válečných konfliktech. Jeho pravděpodobně nejslavnější snímek pochází ze španělské občanské války, kdy zachytil vteřinu smrti jednoho republikánského vojáka.
Přestože se později objevily spekulace, že celý obraz je jen zinscenovanou propagandou, nelze ho podezřívat z toho, že by se snad vyhýbal nebezpečným situacím. Válka mu totiž byla nakonec také osudná. Vylodění na Omaha Beach však přežil, s takovou jistotou to nelze říci o jeho fotografiích z první linie.
Vylodění v Normandii
„Pro válečného korespondenta je nebýt přítomen invazi jako odmítnout rande s Lanou Turner.“ Těmito slovy komentoval Robert Capa svoji přítomnost v jedné z nejnebezpečnějších válečných akcí druhé světové války.
Přirovnání pláže plné mrtvých vojáků, kde i váš život visí jen na velmi těsném vlásku, k setkání s hvězdou filmového plátna jen dokazuje, že mentalita válečného fotografa musí být lehce za hranou normality.
Podobně šílená odvaha však přináší světu alespoň malou autentickou stopu události, která byla pro vývoj našich dějin zcela zásadní. Ve svých pamětech Capa popisuje, jak je jeho tělo ovládané zatím nepoznaným strachem. Na pláži se údajně plazil a s kolegou se vedle sebe v kulometné palbě tlačili jako sardinky.
Přesto údajně stačil vyfotografovat přes sto snímků. Nebýt nešikovnosti jednoho asistenta v Londýně, který měl snímky vyvolat pro časopis Life, bylo by těch důkazů hrůzy mnohem víc. Přímé zaznamenání vylodění v Normandii tak známe pouze z tzv. Magnificient Eleven – tedy jedenácti zachovaných obrázků.
Z pláže na obálku
Robert Capa splnil tu pravděpodobně nejtěžší zakázku v životě, kde risk vlastního života přirovnal ke gamblingu. Nechybělo mnoho a celá tato zkušenost mohla být úplně zbytečná. Když čtyři naexponované filmy doputovaly do Londýna přímo z válečné zóny do temné komory k vyvolání, stala se nepředvídatelná nehoda.
Tři ze čtyř filmů byly definitivně zničeny. Infarktová situace a osobní tragédie Roberta Capy měla alespoň malou cenu útěchy. 11 fotografií přežilo a ty jsou dodnes jedněmi z nejikoničtějších snímků 20. století. Obzvlášť fotografie, kdy je v roztřeseném chaosu všudypřítomného nebezpečí vidět hlava amerického vojáka, jak trčí z vody. Ta totiž dokazuje, jaká odvaha musela Roberta Capu k podobným činům a fotografiím předurčovat. Muž beze zbraně otočen zády kulometné palbě komponuje v hledáčku výřez památné fotografie.
Za třináct dní od vylodění na Omaha Beach se zachráněné fotografie otiskly v časopisu Life, aby podaly zprávu o jedné z nejdůležitějších a nejnebezpečnějších vojenských akcí druhé světové války.
Osudná mina
Původem maďarský fotograf Robert Capa měl také bezesporu zajímavý osobní příběh. Rodovým jménem Endre Friedmann např. v Americe na začátku svojí kariéry vytvářel lživý kult o tom, jak slavný je v Evropě fotograf.
Stejně tak pod pseudonymem Robert Capa pomáhal své kariéře v Evropě, ale s tím rozdílem, že obrovskou slávu má jeho jméno v Americe. Postupně se tak doopravdy stalo. Robert Capa spoluzaložil elitní společnost Magnum Photos.
Odvaha válečného reportéra mu byla nakonec osudná. Ve francouzsko-vietnamské válce v roce 1954 šlápl na minu a zemřel. Muž, jehož odvaha světu přinesla ikonické fotografie z nejrůznějších válečných konfliktů 20. století, tak zemřel v pouhých 40 letech.
Zdroj: magnumphotos.com, lidovky.cz, britannica.com
