Hornická práce není lehké povolání. V naší historii bychom našli mnoho tragédií, při kterých zemřel nejeden havíř. V paměti některých však bezesporu zůstala vzpomínka na 18. října roku 1990, kdy na dole Barbora na Karvinsku zemřelo 30 lidí. Co se tehdy stalo?
Práce pod zemí je od podstaty riziková a hornické řemeslo bylo vždy spojené s bezprostředním ohrožením na životě. Stačilo malé zaváhání, na první pohled drobná chyba či nešťastná nehoda a z šachet se mohl stát ve vteřině masový hrob. Během neštěstí z roku 1990 bylo pohřbeno celkem 30 lidí a některá těla nebyla nalezena ještě dlouho po této tragické události.
Rizikové místo
Tragédie v dole Barbora se odehrála téměř 700 metrů pod zemí. Sloj – tedy uhelné ložisko bylo zařazeno do kategorie, která v momentě důlních otřesů hrozí samovznícením. 18. října 1990 tento důl nesl jméno spjaté s nedávno skončeným socialistickým režimem. V dole jménem 1. máje se sedm minut po šestnácté hodině zaznamenal seismický otřes. Tři minuty po tomto nebezpečném jevu hlásil technický pracovník velkou tlakovou vlnu.
Nainstalovaná čidla následně změřila vysokou koncentraci oxidu uhelnatého, což byl jeden z hlavních signálů, který předznamenával blížící se tragédii. Přesně v 16:23 hodin bylo z celého dolu odvoláno celkem 245 pracovníků, ale 32 lidí se nedostalo na povrch.
Smrtící vlna
Výbuch a zmíněná tlaková vlna způsobila fatální zranění několika pracovníků. První záchranáři pomohli vyprosit tři zaměstnance už v 16:38. Jeden z nich zemřel v nemocnici. Současně bylo nalezeno 20 horníků, kteří byli smrtelně zraněni. Když probíhala kontrola vypouštěných pracovníků, ale i těch, kteří byli na místě nalezeni mrtví, došly záchranné služby a provoz dolu k tomu, že je stále pohřešováno devět lidí.
Jednalo se o pět horníků, tři pracovníky dopravní čety a jednoho zámečníka. Každý den se v dole střídalo pět pětadvacetičlenných záchranářských týmů. Sami riskovali život, aby v zavalených chodbách dolu našli pohřešovaná těla. Některé chodby už však byly natolik zavaleny, že šance na rychlý postup práce byl zcela zmařen. Bylo tedy nutné vyrazit novou chodbu, která by umožnila průchod do nedostupných míst v dole.
Nakonec se záchranáři propracovali do oblasti, kde našli dalších osm mrtvých horníků a v dubnu roku 1991 bylo nalezeno poslední mrtvé tělo. Tedy po půl roce od tragédie.
Jaká byla příčina?
Následné vyšetřování tragédie přišlo s nejpravděpodobnějším důvodem nehody. Následkem hlubinného třesu vybuchla uvolněná metanovzdušná směs a příčinou exploze bylo buď ohnisko skrytého záparu, nebo mechanická jiskra.
Samotný důl už není devatenáct let funkční a poslední vůz s uhlím prostor opustil 16. prosince roku 2002. Dodnes se jedná o největší důlní tragédii, která se odehrála v novém režimu po sametové revoluci.
Zdroj: zdarbuh.cz, Česká televize
