Narůstající počet lidí s obezitou se stává celosvětovým problémem. Řada státu se s ní snaží bojovat pomocí takzvané daně z cukru. K lednu 2023 ji dle World Bank Group zavedlo již 105 států. Její znění a výše se liší, obecně však funguje jako spotřební daň, kterou známe například u tabáku či alkoholu. Reagovat na ni úpravou svých produktů proto musí výrobci potravin v případě, že chtějí zůstat konkurenceschopní. Ne vždy je však tato daň spolehlivým nástrojem, jak konzumaci cukrů a s ní spojený výskyt obezity snížit.
Mezi hlavní příčiny obezity se řadí nedostatek pohybové aktivity a špatné stravovací návyky, u nichž je dlouhodobě zdůrazňována nadměrná konzumace cukru. Jedná se především o cukry přidané výrobcem, kuchařem či spotřebitelem, to znamená řepný, třtinový a hroznový cukr, fruktóza, glukózo – fruktózový sirup, koncentráty ovocných šťáv, med, slad, melasa, a dokonce i dnes oblíbené sirupy, například javorový, agávový, rýžový či datlový. Je prokázáno, že nadměrná konzumace těchto přidaných cukrů zvyšuje riziko vzniku obezity.
V České republice má dle dat Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) nadváhu téměř 70 % dospělých mužů a 50 % žen starších 18 let, obézních je 22 % mužů a 18 % žen. V současnosti proto Česko patří mezi 10 nejobéznějších zemí v rámci Evropské unie. „Obezita je v současnosti považována za onemocnění, které je zároveň rizikovým faktorem mnoha chorob, mimo jiné cukrovky 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění, metabolického syndromu a ztukovatění jater. To bude mít rozhodně dopad na národní systém zdravotní péče,“ uvedla Maika Ohno z Národního institutu SYRI.
Jak to funguje v zahraničí?
Mnoho zemí se snaží proti konzumaci cukru zasáhnout. V boji za zdravím svých obyvatel zavádí nejčastěji daň z cukru, která má v jednotlivých státech různé podoby. V některých zemích se kupříkladu zavádí daň na slazené nápoje, v jiných se dotýká široké škály potravin. Jedním z nejpřísnějších pravidel na množství cukru mají Velká Británie, Portugalsko a Maďarsko. „Ve Velké Británii se zdaňuje prostřednictvím daně na nealkoholické nápoje. Sazba je diferencována podle obsahu cukru do dvou pásem: nad 5 g na 100 ml a 8 g cukru na 100 ml. V Portugalsku je zavedeno dokonce více pásem zdanění, přičemž se již zdaňují nápoje obsahující 2,5 g cukru na 100 ml a nejvyšší sazba je určena u nápojů obsahující více než 8 g cukru na 100 ml nápoje,“ popisuje nutriční terapeutka Miroslava Karbanová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
V Maďarsku se cukr zdaňuje v rámci Public Health Product Tax, neboli daně na produkty, za účelem veřejného zdraví. „Tato daň se nezaměřuje pouze na snížení obsahu cukru, ale i alkohol, kofein a obsah soli. V praxi se jedná o balené slazené potraviny a produkty s obsahem kakaa, nealkoholické nápoje s přidaným cukrem, ovocné džemy, ovocná piva s přidaným cukrem, alkoholické nápoje, energetické nápoje a pochutiny s vysokým obsahem soli,“ dodává Miroslava Karbanová.
Daň z cukru
Redukci cukru tak musí řešit jak výrobci slazených nápojů, tak i potravin. A to především v případě, že chtějí být na daném trhu konkurenceschopní. Mezinárodní společnost Zeelandia, která vyrábí pekařské a cukrářské výrobky do 100 zemí světa, musí kupříkladu reagovat na opatření zavedené v Maďarsku, jenž rozšiřuje seznam produktů, které podléhají této dani z cukru. „Na maďarském trhu jsme jedním z významných dodavatelů ovocných náplní, kterých se tato speciální daň rovněž týká. Během ledna jsme proto museli tomuto opatření přizpůsobit vývojem a výrobou zcela nového produktového portfolia ovocných náplní se sníženým obsahem cukru nebo bez přidaného cukru,“ popisuje situaci Michaela Součková Jíšová, kontrolorka kvality ve zmíněné společnosti.
Daň z cukru je však prozatím velmi nejistým nástrojem k omezení konzumace přidaných cukrů a s tím snížení výskytu obezity. „I výzkumy ze zahraničí jsou velmi rozporuplné. Některé země, jako například Velká Británie, mají poměrně dobré výsledky. Naopak v Dánsku byla daň z cukru zrušena. Osobně si myslím, že lidé si v průměru budou výrobky kupovat, ať je jejich cena jakákoli. Z pohledu nutriční terapeutky se domnívám, že vhodnější cestou snížení konzumace cukrů by mohly být například besedy ve školách či školkách o zdravé výživě, navýšení pohybové aktivity a motivace ke snížení příjmu cukrů ve stravě,“ poznamenává Miroslava Karbanová a dodává: „Dovolím si tvrdit, že není „nezdravá potravina“. Vždy je důležité však myslet na množství zkonzumované potraviny a dostatečný pohybový režim.“
Zdroje: redakce, SYRI, Zeelandia
