Jana (44) z Krnova má tři zdravé děti. Porody se však neobešly bez komplikací. „První porod nezačal spontánně. Nastoupila jsem tehdy do nemocnice v Krnově deset dní po plánovaném termínu, aby lékaři porod vyvolali. S kontrakcemi se ale zhoršily ozvy miminka, a tak lékaři museli přistoupit k císařskému řezu,“ popisuje Jana.
V roce 2008 se ještě nekladl tak velký důraz na tzv. bonding (fyzický kontakt matky s dítětem po porodu), a kromě toho začala mít Jana hned po porodu křeče a bolesti, takže jí zdravotníci miminko sice ukázali, ale rychle zase odebrali. Kromě bolestí tak Janu po porodu provázely i výčitky. „Měla jsem pocit zklamání a neschopnosti. I když jsem si dokázala racionálně říct, že je všechno v pořádku, bylo to pro mě traumatizující,“ svěřuje se Jana.
Porod jsem si neuměla představit
Porod druhého dítěte začal spontánně. Jana si přála, aby proběhl přirozenou cestou, ale porodní cesty se ani po dvou dnech v nemocnici neotvíraly. „Nedokázala jsem se uvolnit,“ vysvětluje. Lékaři proto znovu přistoupili k císařskému řezu. „Po porodu zase přišly křeče a v nemocnici jsem musela zůstat deset dní na antibiotikách. Přestože jsem si pak mateřství užívala, ještě půl roku po porodu jsem se v noci probouzela ze snu s pocitem děsu, že jsem v porodnici,“ vzpomíná Jana.
Když o sedm let později otěhotněla Jana plánovaně potřetí, porodu se bála. „Navštěvovala jsem psychologa, protože jsem si neuměla představit, že porodím. Bála jsem se císařského řezu i přirozeného porodu. Nakonec jsem dospěla k přesvědčení, že bych si přála znovu zkusit rodit přirozeně. Po dvou císařských řezech ale provádí lékaři standardně i třetí porod stejně,“ říká Jana.
Nejkrásnější, co jsem zažila
Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky FN Ostrava doc. MUDr. Ondřej Šimetka Ph.D., MBA, však byl ochotný dát přirozenému porodu šanci – s podmínkou, že porod začne včas a nebude se muset vyvolávat. To se naštěstí stalo. Po začátku porodu zůstala Jana ještě několik hodin doma, kde šlo všechno dobře a otevřela se. Jakmile ale přijela do nemocnice, přestala mít kontrakce. „Moje tělo asi zareagovalo na nemocniční prostředí, možná i stres, který ve mně zůstal po předchozích porodech. Lékaři sice byli trpěliví, ale řekli, že pokud se porod do dvou hodin znovu nerozběhne, uchýlí se k císařskému řezu,“ popisuje Jana.
Doc. Šimetka se ale ani po uplynutí dvouhodinového intervalu nevzdal a nabídl Janě možnost podání hormonu oxytocinu, který měl kontrakce znovu navodit. „Po krátkém rozmýšlení jsem souhlasila a vyšlo to. Jsem přednostovi Šimetkovi neskutečně vděčná za jeho empatii. Když mi pak miminko hned přiložili na břicho, bylo to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila, a zahojilo to mé trauma z předchozích porodů,“ uzavírá Jana. Její příběh vzešel ze speciálního pacientského fóra na konferenci POROD 2023. O své zkušenosti s císařským řezem se na místě podělilo pět pacientek – popisovaly přímo zdravotníkům, jak se v době porodu cítily a vnímaly jej, jaké informace jim chyběly, nebo co naopak nechtěly slyšet.
Zdroje: redakce, konference POROD 2023, vyprávění paní Jany
