Onkologičtí pacienti po celém světě oslavují svůj život vždy první červnovou neděli. Letos poprvé i v Praze. Mezi nimi je i třiadvacetiletá Nikol z Příbramska. Studovala vysokou školu, aktivně sportovala a měla spoustu osobních, cestovatelských a pracovních plánů. Jednoho dne se jí ale život naprosto změnil.
„Hodně jsem tehdy trénovala, připravovala jsem se na triatlon, dělala atletiku a často jsem běhala. Na mé oblíbené trase se mi ale při jednom letním běhu udělalo špatně a byla jsem velmi unavená. Když jsem se vrátila domů, lehla jsem si a ucítila prudkou bolest v levém prsu,“ popisuje dnes 35letá Nikol. V tu chvíli ji vůbec nenapadlo, že by to mohla být nějaká vážná nemoc. „Myslela jsem si, že jde o lehký zánět, protože rakovina přece nebolí a já jsem na ni ještě moc mladá,“ dodává.
Přišel obrovský šok
V prsu si ale nahmatala tvrdou bulku, a tak navštívila svého gynekologa, který ji obratem poslal do mammodiagnostického centra, kde jí odebrali vzorek. „Tenkrát jsem bezstarostně odjela na dovolenou a málem si pak zapomněla přijít pro výsledky biopsie,“ vzpomíná Nikol. O to větší šok přišel, když se dozvěděla, že má zhoubné onemocnění prsu. Vzhledem k agresivitě nádoru začala ihned podstupovat chemoterapii, která trvala půl roku.
I přes negativní výsledky genetických testů se poté rozhodla pro oboustrannou mastektomii. „Nechat si odstranit prsa bylo asi nejtěžším rozhodnutím v mém životě, protože ve 23 letech často holky myslí hlavně na vzhled. O to víc děkuji svému mladšímu já, že se tenkrát zachovalo tak racionálně a zodpovědně,“ zdůrazňuje Nikol. Při rozsáhlém chirurgickém zákroku u ní bohužel došlo k pooperační komplikaci a cévní mozkové příhodě. Probudila se s necitlivou levou rukou, částečně nehybnými prsty na levé noze a brněním v levé tváři. „Po relativně krátké době se mi ale podařilo ruku téměř rozhýbat. Problémy s tváří odezněly samy a s nohou postupem času díky rehabilitaci také,“ popisuje Nikol.
Nepřestala věřit
Zdravotní komplikace tím však neskončily, začala mít problémy s imunitou a se štítnou žlázou a musela také podstoupit operaci srdce. Po šesti letech se rozhodla pro rekonstrukci prsou, její tělo ale implantáty nepřijalo. „Musela jsem si je nechat vyjmout, což bohužel vedlo k dalším zdravotním problémům,“ doplňuje Nikol, která však ani na chvíli nepřestala věřit, že svou nemoc zvládne porazit. „Svůj život jsem si nakonec dokázala díky výborné péči lékařů a moderní medicíně vybojovat. Každý den si teď užívám naplno,“ usmívá se. Jakmile se uzdravila, začala Nikol aktivně podporovat ostatní ženy s rakovinou prsu a šířit osvětu.
Myšlenka na pomoc se u ní zrodila hned poté, co se o své nemoci dozvěděla. „V tu chvílí jsem před sebou viděla všechny své kamarádky a spolužačky, které by stejně jako mě vůbec nenapadlo, že můžou být v nějakém ohrožení. Proto jsem si řekla, že až budu mít sílu a všechno bude za mnou, musím s tím něco udělat,“ popisuje Nikol. Začala pracovat v Alianci žen s rakovinou prsu, kde se už devět let podílí na šíření prevence a pomáhá onkologickým pacientům. „Vedu zde projekt Bellis, který se zaměřuje na podporu mladých pacientek. Třetím rokem navíc hájím práva žen s rakovinou prsu v organizaci Hlas onkologických pacientů. Hodně lidí si myslí, že pokud se nemocné ženy vyléčí, všechno už je v pohodě. Trvalé následky jsou u nich ale často doživotní a mnohdy se se vším perou samy. Přesně z toho důvodu se jim snažím pomáhat,“ vysvětluje Nikol.
V loňském roce bohužel lékaři objevili nádor v prsu i u její maminky. „Když už se to muselo stát, měla jsem radost z toho, že se na to přišlo včas. Nádor byl mnohem méně agresivní než ten můj a hlavně malý, takže maminka nemusela podstoupit chemoterapii. Po operaci, ozařování a hormonální léčbě to vypadá, že rakovinu zvládla opravdu dobře. Tohle všechno jenom potvrzuje, jak důležitá je prevence a zodpovědný přístup každého z nás,“ zdůrazňuje Nikol.
Zdroj: příběh Nikol
