Praha je bohatým zdrojem židovské kultury. Nebýt nešťastného amerického náletu, bylo by o jednu významnou stavbu víc. Vinohradskou synagogu, která byla ve své době jednou z největších na světě a největší synagogou v Praze, nacisté nechali vyhořet a jako ruina stála ještě několik let. Kde stála tato vzácná stavba?
Dnes v těchto místech najdeme základní školu a po této velkolepé sakrální stavbě nezůstala jediná památka. Jen fotografie lidem připomínají, o jak významnou a velkolepou stavbu se jednalo.
Byť Židé museli své nové synagogy schovat v okolní zástavbě, tady se to povedlo jen částečně. Dvě štíhlé a vysoké věže byly viditelné i při pohledu na dominantu Vinohrad, kostel sv. Ludmily. Budoucnost však synagoze nepřála a neochránil ji ani fakt, že se jednalo o jednu z největších synagog na světě.
Židovské Vinohrady
V Sázavské ulici byla v roce 1896 postavena monumentální synagoga podle návrhu vídeňského architekta Wilhelma Stiassného. Svojí velikostí se automaticky katapultovala mezi ty vůbec největší na světě. Prostor pojal 2 000 lidí a největší evropská synagoga v Budapešti 3 000 věřících.
Žádná z nich se však nevyrovnala synagoze v Jeruzalémě, která je svou kapacitou 8 500 lidí nedosažitelným chrámem židovské víry. I tak se vinohradská synagoga stala místem pokorného obdivu. Velkolepý bazilikální prostor údajně všechny přítomné ohromoval.
Důvodů, proč bylo nutné vytvořit tak velkorysou stavbu, bylo hned několik. Jedním z nich byl fakt, že židovská obec na Královských Vinohradech čítala v té době kolem tří a půl tisíce lidí a jejich počet výrazně stoupal. Před druhou světovou válkou žilo na Vinohradech až třicet tisíc osob židovského původu, což tvořilo celou polovinu židovské populace města.
Okupace
Zkušený vídeňský architekt Wilhelm Stiassný se svého úkolu zhostil opravdu zodpovědně. Ostatně v té době pracoval paralelně na Jubilejní synagoze v Praze. Samotná stavba trvala dva roky a v září roku 1896 ji za účasti slavných osobností slavnostně otevřeli.
Pro představu o její velikosti pomůže srovnání s nedalekým kostelem sv. Ludmily a s plzeňskou Velkou synagogou. Všechny stavby totiž odpovídají podobné velikosti a kapacitě.
Děsivá mračna přišla na židovskou populaci za okupace. Jejich likvidace se zcela logicky podepsala i na jejich sakrálních stavbách. Nejdříve nacisté z vinohradské synagogy vytvořili dětský domov, ale v roce 1941 byly vyházeny všechny lavice a stal se zde sklad zabaveného nábytku po deportovaných Židech.
Až 14. února roku 1945 dostala krutou ránu osudu. Spojenecký nálet amerického letectva, který je dnes historicky vykládán jako omyl z nedbalosti, za několik minut proměnil Prahu na několika místech v trosky.
Nejikoničtější snímky jsou spojené s klášterem Emauzy, ale možná trochu ve stínu ostatních poškozených domů leží právě vinohradská synagoga. Ta dostala přímý zásah zápalnou pumou a nacisté místo uhašení požáru rozkázali nechat synagogu vyhořet.
V podstatě tak Američané udělali práci za ně. Dodnes však není přesně známo, co měli Němci s Prahou a židovskými památkami v úmyslu. Na radikální krok se čekalo až do roku 1951, kdy se definitivně rozhodlo poškozenou synagogu a okolní domy odstřelit.
Poškození nebylo nenávratné a oprava byla zcela jistě možná. Komunisté však neměli zájem budovu zachovat a přes hlasité protesty židovské obce byla jedna z významných pražských památek stržena.
Dnes je možná poněkud neprávem vinohradská synagoga pozapomenuta. Ono však i v historii platí, že sejde z očí, sejde z mysli. Dobové fotografie tento fakt už nezvrátí.
Zdroje: redakce, synagogue.cz, kudyznudy.cz, praha2.cz
