Víte kdo byl knihovtipník? Jazyk národů je věc živá, která se neustále mění. Výjimkou není ani ten český. Doba kvapem utíká dopředu a globalizovaný svět propojuje různé jazyky v mnohá nová slova, která nahrazují ta starší. Která slova vymizela nebo se prostě nestala dostatečně populární?
Jazyk, to je národní identita. Velikán české literatury Bohumil Hrabal miloval nová slova a s oblibou je vyhledával v hospodách u piva, aby je následně zapracoval do svých literárních příběhů.
Slovník holt je věc živá. Stejně jako nová slova vznikají, tak přirozeně mnoho z nich umírá společně se starší generací. Ty pak propadají do hluboké historie a jedinými pamětníky jsou knihy nebo dnes už i první zvukové filmy.
V dobách národního obrození se dokonce snažila elita probudit národ novými slovy. Jak se jim to podařilo a která z nich přežívají dodnes?
Hřbitov slov
Když zaniká samotná věc či povolání, tak samozřejmě přestává v běžném jazyce existovat i slovo, které jí přísluší. Takový řemdich, píka, vozataj, nevolník a calta prostě ve statusech na Facebooku nenajdete.
Historismy jsou tak dnes pouhou exotikou mezi pojmy. Zaniklé vojenské nástroje nebo třeba i koláč, který se nepeče, tak slouží jako takové lingvistické muzeum.
Existují však slova, která nezískala takovou oblibu, aby přežila a hluboce se zapsala do českého slovníku. Nová a lepší verze kapesníku – nosočistoplena – pravděpodobně zamotávala český jazyk natolik, že se prostě zůstalo u původního tvaru. Barokní jazykovědci se tak pustili do experimentu s jazykem.
Ne každé slovo, kterým chtěl Josef Dobrovský nebo Josef Jungmann nastartovat češtinu, získalo popularitu.
Neúspěšná slova
„Mám prázdný jezlík!“ zakřičel malý chlapec od jídelního stolu na svoji maminku. Ta přestala hrát na prstobřinkoklap, na chvíli se zadívala do rokodníku a zjistila, že ještě celou nočenu musí vyčkat, než bude moci zaplatit v koloniálu dostatkem zlatých.
Tak nějak by mohl vypadat český jazyk, kdyby se několik slov uchytilo v českém slovníku. Jezlík (talíř), prstobřinkoklap (piáno), rokodník (kalendář) a nočena (měsíc) však takové štěstí neměly a několik jazykovědců se snažilo zbytečně. Seznam dnes velmi vtipně znějících novotvarů byl o něco delší.
Knihovtipník (student), ředlnosta (generál), spěšnovod (pošťák), vyjmecín (invalida) a mnoho dalších jednoduše nezískaly takovou popularitu, aby měly šanci se naplno zapsat do slovníku.
Dnešní nové tvary
Akademie věd se v novém století rozhodně nenudí. Aktuálně se do databáze nových slov prokousává sto každý týden. Vývoj nezastavíš a novotvary ovlivněné hlavně anglickým jazykem se stávají běžnou součástí konverzace mladých, ale také i starších ročníků. Slova jako selfíčko, olajkovat, osrdíčkovat či stornofilm?
Nová slova, to jsou nové způsoby komunikace. Zda se podobně absurdní tvary jako tlamokniha (Facebook) nebo „gůglovat“ naplno zapracují do běžného jazyka na desítky let, je otázkou s velmi mlhavou odpovědí.
Český jazyk se však bude nadále měnit a rozšiřovat. Bude existovat mnoho nových slov, ale také mnoho z nich spolkne doba a zůstanou jen vtipnou hříčkou.
Zdroje: redakce, cas.cz, hn.cz
